Na této straně začíná článek o rostlině:
Kukuřice - Zea mais [= Kukuřice setá - Zea mays]

prodlužují, činíce celou latu huňatou, z daleka nápadnou. Mázdřité pluchy prodlužují se v dlouhou, osině podobnou špičku, plušky jsou uťaté, mnohem kratší pluch. Tyčinky jsou tři, blizny dvě, kropáčkovité, po straně asi v prostřední výšce pluch z kvítků vyniklé.

Roste hojně u vod, obyčejně pospolitě. Kvete v srpnu a září. Stébly kryjí se střechy, „rákosují se" stěny a stropy, pletou se z nich rohože, vyrábějí cívky atd. Huňaté laty vijí též do zimních kytic.

Rod 54. Kukuřice¹ neboli turecká pšenice (Zea² mais³ L., Mais, Kukuruz — obr. 720) jest jednoletá tráva vyhánějící ze svazčitého kořene silná, bílou dření vyplněná stébla až přes 3 m vysoká, porostlá plochými, širokými listy. Oproti všem ostatním travám má květy dvojaké, jednodomé: Prašníkové v konečné latě, složené z rozestálých klasovitých větví (A), pestíkové v úžlabních palicích, zahalených do bylinných, pochvatých listenů (B). Prašníkové klásky (F) mají po 2 plevách (p p₁) a mezi nimi zpravidla dva kvítky; každý kvítek sedí ve 2 bezosinných pluchách (g g₁), má dva šupinovité, vroubkované lístky okvětní (o₁) tři tyčinky. Pestíkové klásky, přisedlé na zdužnělé ose palice, mají též dvě široké, tenkoblanné plevy a mezi nimi 2 kvítky (F₁); jeden kvítek však jest jalový, jsa zastoupen pouze širokými pluchami, druhý chová mezi pluchami semeník s nitkovitou, neobyčejně dlouhou čnělkou, která vyčnívá rozeklanou bliznou na vrcholku z obalu listenův. Obilky (zrna) jsou barvy nejčastěji žluté, bílé nebo červené.

¹) Jako rus. кукуруза, pol. kukurydza, chorv. kukuruz od tur. kukuru.

²) Jménem ζεά nebo ζειά zvali staří Řekové špeltu; souvisí se slovem ζην = žiti. Srovn. naše žito v pozn. ¹) na str. 409.

³) Tak nazývají tuto plodinu v řeči peruanské.