Na této straně začíná článek o rostlině:
Rákos obecný - Phragmites communis [= Rákos obecný - Phragmites australis]

klásků. Složení klásků (F) jest takové: Mezi dvěma širokými, na hřbetě kýlnatými, ostře špičatými plevami (p), které jsou o málo kratší pluch, sedí po 2—3 kvítcích. Pluchy jejich (p) jsou na konci rozeklány ve 3—5 zoubků, z nichž prostřední prodlužuje se v krátkou osinu. Tyčinky jsou 3, niťovité blizny 2, vyrůstající z vrcholku semeníka a tak prodlouženy, že vyčnívají z kvítku nahoře. Vedle kvítků obojakých vyskytují se též někdy kvítky pouze prašníkové.

Náleží k travám časně z jara kvetoucím a záhy dozrávajícím. Dozralé obilky i s pluchami vypadávají, tak že zůstanou na konci stébel pouze plevy a v takovém stavu jeví se nám tráva skoro po celé léto.

Roste nejraději na skalách v širším okolí pražském, v záp. Polabí, v poříčí Ploučnice, Jičínsko-Boleslavsku a v Plzeňsku jakož i velmi porůznu na Moravě, zvláště v části jižní a střední.

Pozn. Na bahnitých a rašelinných lukách (na př. u Poděbrad, Pardubic, Rychnova i j.) objevuje se odrůda s listy sivě ojíněnými, za sucha po krajích na líc ohrnutými, kterouž Opiz považoval za samostatný druh — p. mokřadní (S. uliginosa).

Rod 53. Rákos¹ obecný, na Moravě palach (Phragmites² communis Trin., Arundo³ Phragmites L., Schilfrohr - obr. 719) jest nejstatnější naše tráva, dorůstající až přes 2 m výšky. Má tlustý, v bahně daleko se plazící oddenek, silná, přímá, šedozelená stébla porostlá širokými, tuhými, drsnými, sivozelenými listy a zakončená bohatou, velice větevnatou, po odkvětu staženou, více méně nící latou podlouhlých, hnědých, tmavě nafialovělých klásků.

Pochvy, jimiž listy stébla objímají, jsou na vnější straně drsné, uvnitř však velice hladké, pročež se při silnějším větru okolo hladkého stébla snadno otáčejí; tím zmirňuje se náraz větru a stéblo mu snáze odolá — neláme se. Toto zařízení vysvětluje zároveň, proč bývají všecky listy rákosiště obráceny vždy v opáčnou stranu nežli ze které vane vítr.

Klásky (K) mají dvě nestejné plevy (p) a mezi nimi na zprohýbané ose 4—5 kvítků (F), z nichž nejspodnější jest prašníkový, ostatní jsou obojaké. Mezi kvítky jest osa porostlá jemnými chloupky, které se po odkvetení (K₁) značně

¹) Vyskytuje se jakožto rogozъ již ve stsloven. a jiných řečech slovan. Srovn. novořec. ραγάζι.

²) Jménem φραγμίτης a arundo znám byl rákos už starověkým národům klassickým. Staří Řekové dělali z rákosu ploty ( = φράγμα).