Na této straně začíná článek o rostlině:
Šťovík vodní - Rumex aquaticus
Šťovík horský - Rumex alpinus [= Šťovík alpský - Rumex alpinus]

dlouhé řapíky na svrchní straně ploché (nikoli žlábkovité), po každém kraji ovšem s vyniklým žebrem (L₁). Spodní a prostřední listy lodyžní jsou vejčitě podlouhlé, na dolejšku též šikmo zaokrouhlené, nejhořejší jsou kopinaté, na spodu znenáhla v řapík súžené. Obojaké květy skládají bezlisté, přeslenaté hrozny. Nažky, spočívající na dlouhých, nezřetelně článkovaných stopkách, mají veliké, trojhranně vejčité, na spodu trochu srdčité, po kraji více méně zřetelně zoubkovaně pilovité krovky (f) a na nich po vyniklém mozoulku, který však také někdy na některé krovce zakrňuje.

Roste u vod a v příkopech velice pořídku. V Čechách byl pozorován zejména při Metuji blíže Jaroměře, při Labi u Poděbrad, v lučních příkopech u Králík, ve vrbovi při Otavě u Písku, na Moravě v okolí Bystřice p. Host., Hranic a Příboru.

Kvete v touž dobu jako předch.

12. Š. vodní (R. aquaticus L. — obr. 56) náleží s oběma druhy předch. k nejstatnějším našim štovíkům; vyháníť z oddenku, vně černého, uvnitř žlutého, silné, přímé, hranaté lodyhy až přes 2 m vysoké. Spodní listy mají dlouhé, na svrchní straně žlábkovité řapíky a veliké, srdčitě vejčité až vejčitě podlouhlé, dole často po obou stranách houslovitě vykrojené, nahoře špičaté, jasně zelené, tenké čepele; hořejší listy jsou kratčeji řapíkaté a stále užší až kopinaté, oboje pak po okraji vlnovitě jemně vroubkované. Bohaté, latovité květenství skládá se z větví přímo odstálých, porostlých více méně oddálenými, alespoň nahoře bezlistými lichopřesleny převislých, obojakých, drobných, červenavě zelených kvítků. Veliké, trojhranně vejčité, blánovité krovky (f) jsou obyčejně celokrajné a vždy bez mozoulků. Stopky plodní jsou nezřetelně článkovány, pod krovkami trochu tlustší, ale nenapuchlá.

Roste u vod, obzvláště stojatých, zejména v severnější polovině Čech, na Krumlovsku a Budějovicko-Třeboňsku, roztroušeně po Moravě, jakož i v okolí Krňova a Oder ve Slezsku. Kvete v týž čas jako předch.

Kořene užívalo se druhdy v lékařství; mladých listů možno pojídati jako salátu.

13. Š. horský (R. alpinus L. — obr. 57) poznává se od předch. druhu, jemuž vnějškem se podobá a ve většině vlastnosti s ním se shoduje, hlavně dvěma věcmi: přízemními listy, které jsou srdčitě okrouhlé nebo srdčitě vejčité, na konci tupé, a plodními stopkami, jež jsou pod krovkami silně napuchlé (f).