Na této straně začíná článek o rostlině:
Šťovík koňský - Rumex hydrolapathum
Šťovík největší - Rumex maximus [= Šťovík největší - Rumex aquaticus x hydrolapathum]

10. Š. koňský (R. hydrolapathum¹ Huds. - obr. 54) náleží k druhům nejstatnějším, neboť přímá, rozbrázděná lodyha jeho bývá až jako palec tlustá a dosahuje i 2 m výšky. Listy jsou po kraji vlnovitě útle vroubkované, ale ploché (nikoli kadeřavé), namnoze přitloustlé, šedozelené, dolejší značně veliké, až 3 dm dlouhé, elliptičné nebo podlouhle kopinaté, v řapík súžené, hořejší mnohem menší, kopinaté. Nahoře se lodyha latovitě rozvětvuje ve větve dosti hustě porostlé bezlistými lichopřesleny dlouze stopkatých, převislých, obojakých kvíků (F). Vejčitě trojhranné, obyčejně celokrajné nebo slabě vroubkované krovky (f) mají všecky (nebo alespoň dvě) po vypuklém, červenavém mozoulku. Stopky plodní jsou zřetelně článkovány.

Roste u vod a v bařinách nížiny polabské, v poříčí Ploučnice, Teplicko-Žatecku, Krumlovsku v jižní i střední Moravě a ve Slezsku Těšínském. Kvete v červenci a srpnu.

Kořene užívalo se dříve v lékařství a zvěrolékařství.

11. Š. největší (R. maximus Schreb. — obr. 55) podobá se vnějškem druhu předcházejícímu i následujícímu, jejichž znaky v sobě spojuje, tak že bývá také považován za jejich míšence — R. hydrolapathum-aquaticus. Lodyha jest až 2 m vysoká a nahoře se latovitě rozvětvuje. Přízemní listy (L) mají podlouhlé, špičaté nebo tupounké, až přes 4 dm dlouhé, na dolejšku 1—2 dm široké, po kraji vlnovité, na spodu nestejně zaokrouhlené nebo šikmo srdčité čepele a silné, až 4 dm

¹) Slož. z řec. ύδωρ = voda a λαπάθον = šťovík, poněvadž roste nejraději u vod.