Na této straně začíná článek o rostlině:
Šťovík zahradní - Rumex patientia

Ostatně má vícehlavý oddenek, přímou, větvitou, asi 1 m vysokou lodyhu, veliké, vlnovitě vroubkované spodnější listy s řapíky široce žlabovitými, mnohomanželné květy v hustých, bezlistých květenstvích, dolejší většinou pestíkové, plodné, se zakrnělými prašníky, hořejší z menši části dokonale obojaké, z větší části zdánlivě obojaké, anyť blizny jejich nejsou tak zařízeny, aby mohly býti zúrodněny. Veliké, srdčitě vejčité, síťkovaně žilnaté, po kraji celé nebo nepatrně zoubkované krovky jsou vesměs bez mozoulků.

Pyl přenáší na blizny hlavně vítr jako u jiných šťovíků. Aby pak přenášel pokud možno pyl cizí, dospívají blizny květů pestíkových o 2 až 3 dny dříve, nežli začnou vysypávati pyl prašníky květův obojakých a prašníkových.

Roste na mokrých a pramenitých místech v Krkonoších, horách Orličných, Jeseníku a Beskydách. Kvete jako druhy předch. v červenci a srpnu.

14. Š. zahradní neboli žlutý (R. patientia¹ L. - obr. 58) činí dojem míšence ze št. vodního a kadeřavého (R. aquaticus-crispus). Vyhání z dřevnatého kořene tlustou, až 2 m vysokou, brázditou, lysou lodyhu, která se nahoře rozvětvuje ve větve přímo odstálé. Listy spodní jsou vejčité nebo srdčitě kopinaté, až přes 2 dm dlouhé, přišpičatěné, tenké, nekadeřavé a mají řapíky na svrchní straně

¹) Lat. patientia = trpělivost, snad k pozvolným účinkům v nemocech; druhdy užívalo se kořene jeho v lékařství.