Na této straně začíná článek o rostlině:
Šťovík aronolistý - Rumex arifolius [= Šťovík árónolistý - Rumex arifolius]

Obsahuje v lodyze i listech kyselinu šťavelovou, která mu dodává příjemně kyselé chuti, ale plžům jest tak odporná, že ho nežerou.

Mladý šťovík jest chutnou zeleninou, proto jej pěstují, zvláště v Anglii, v zelných zahradách. Ale i jinak jest šťovík užitečný: dobývají z něho kyseliny šťavelové, užívané v lékařství, a z kořene jeho připravují žluté, z listů a lodyhy červené barvivo.

2. Š. aronolistý (R. arifolius¹ All., R. montanus² Poir — obr. 47) podobá se vnějškem tak velice š. obecnému, že ho Linné ani od něho neodděloval. Také v tom shoduje se se š. obecným, že má 2domé květy (F, F₁), zveličelé srdčité krovky (f) na spodu s malou, sehnu tou šupinkou a vnější tři lístky okvětní ohrnuty nazpět. Listy však jsou tenké, měkké, lysé, srdčitě 3hranné, s ušty odstálými, nejhořejší skoro bez pochvy přisedlé a botky uťaté, celokrajné, záhy zanikající.

Jest v naší květeně vzácný. Rosteť pouze na horských lukách, na trávnících a v lesích Šumavy, Krkonoš, Kladského Sněžníku a Beskyd. Kvete hlavně v červenci a srpnu.

1 ) Slož. z lat. arum = aron (viz tam) + folium = list.

2 ) Lat. montanus = horský.