Na této straně začíná článek o rostlině:
Bělozářka větvitá - Anthericum ramosum [= Bělozářka větevnatá - Anthericum ramosum]

bílé okvětí, tyčinky vetknuté na lůžku a čnělky nitkovité; pouzdra tobolek obsahují 4—6 černých semen. Vyskytuje se u nás ve 2 druzích.

1. Bělozářka větvitá (Anthericum ramosum L. - obr. 484) vyhání z vytrvalého, svazečnatého oddenku růžici přízemních, čárkovitých listův a ze středu jejího bezlistý, až přes ½ m vysoký stvol, který se rozvětvuje nahoře v bohatou latu, složenou z odstálých, hroznitých větví. Zřídka (u slabších rostlin) bývá stvol ukončen hroznem jednoduchým. Květy (F) vyrůstají v červnu a červenci z úžlabí čárkovitých, zcela krátkých listenů na dosti dlouhých stopkách tím zajímavých, že jsou v dolejší polovině článkovány. Mají úhledné, bílé,

hvězdovitě rozložené, 6listé okvětí, které uvadnuvši setrvává ještě nějakou dobu na plodu, a 6 tyčinek, které jsou spodinami lysých nitek vetknuty pod svrchní semeník, nesoucí na vrcholku přímou, rovnou čnělku. Plod jest trojhranně kulovatá, 3pouzdrá tobolka (f, f₁).

Roste v některých krajinách na skalnatých a keřnatých stráních.

Opylení obstarává hmyz, který, hledaje v postranních brazdách semeníku medovinu, dříve se dotýká blizny nežli prašníků, anať blizna prašníky přerůstá. Později opylují se však květy též autogamicky.