Na této straně začíná článek o rostlině:
Modřenec šírolistý - Muscari botryoides [= Modřenec širolistý - Muscari botryoides]
Puškinie ladoňkovitá - Puškinia scilloides [= Puškinie ladoňkovitá - Puschkinia scilloides]
Bělozářka (rod) - Anthericum

stranou, tak že okolo původní rostliny vznikne celý trs (vyobr. viz ve sv. I. v Slovn. term. pod heslem cibule).

Roste planě na keřnatých pahorcích, na polích a po krajích vinic roztroušeně po střední a jižní Moravě. V ostatní Moravě jakož i v Čechách vyskytuje se namnoze pouze zplanělý na zahradních trávnících; pěstujeť se často pro pěkný ranný květ jako okrasná květina.

4. M. šírolistý (M. botryoides¹ DC.) podobá se směstnaným, podlouhlo-vejčitým hroznem modrých květů druhu předch. Má však stvol pouze 8-15 cm vysoký a listy obyčejně jen 2-3, kopisťovito-čárkovité, k dolejšku súžené, přímo odstálé, většinou kratší stvolu, v době květu ještě čerstvé. Hrozen skládá se pouze z 15-20 květů, jejichž okvětí jest vejčito-kulaté, sytě modré, na okraji ovšem s bílými zoubky.

Náležeje spíše květeně středomořské a francouzské, vyskytuje se u nás velice roztroušeně a snad jen zplaněle. Tak pozorován byl na polích mezi Brannou a Jilemnicí, u Trutnova, u Bohusudova blíže Chabařovic (száp. od Ústí n. L.) v horách Krušných, v okolí Krumlova, u Znojma i j. Pěstuje se s ostatními druhy často jako květina okrasná v zahradách, z nichž zvláště na zahradních trávnicích zplaňuje. Kvete jako předch. v dubnu a máji.

Rod 10. Puškinie² ladoňkovitá (Puškinia scilloides Adams, Adamsia² scilloides Willd., Scilla sibirica Autt. bohem., die Puschkinie — obr. 483) připomíná vnějškem nějakou ladoňku, nejvíce ladoňku dvoulistou. Z kulovaté cibule vyrůstají 2—3 čárkovito-kopinaté, více méně vyhloubené, na konci kápovité listy a mezi nimi jednoduchý, 1 —3 dm vysoký stvol, zakončený 1—6 květým, krátkým hroznem namodralých kvítků. Vyrůstajíce v dubnu z paždí nepatrných, šupinkatých listenův a spočívajíce na přímých stopkách, květy maji hluboce 6dílné, zvonkovité okvětí (F) a v ústi jeho 6laločnou korunku, která, vznikši srůstem lupínkatě rozšířených nitek tyčinkových, chová uvnitř 6 prašníků. Tupě trojboký, 3pouzdrý semeník, vybíhající v krátkou čnělku s hlavatou bliznou, chová v každém pouzdře 5—6 vajíček. Plod jest tobolka, obsahující drobná, kulovatá semena s černým, korovitým osemením.

Náležejíc horské květeně Kavkazu a Armenie, vyskytuje se u nás jako zvláštnost u sv. Prokopa blíže Prahy (v háji na stráni k severu obrácené), kde ji před léty sbíral prof. Emanuel Purkyně, považovav ji s jinými botaniky mylně za ladoňku sibiřskou. Teprve prof. Čelakovský, spatřiv r. 1886. exemplář její z herbáře Purkyňova, správně ji určil. V nejnovější době sbíral ji na uvedeném místě též mus. assistent K. Tocl.

Rod 11. Bělozářka (Anthericum³, Graslilie) liší se s násl. rody ode všech předch. rodů tím, že se zachovává oddenkem (nikoli cibulí); květy spočívající na článkovaných stopkách mají prostolupenné, hvězdovitě rozložené,

¹) Slož. z řec. βότρυς = hrozen + ειδής = podobný, vzhledem ku květenství.

²) Pojmenována tak Adamsem ku poctě ruského básníka Puškina.

³) Jménem άνθερικος (od = άνθέριξ stéblo) zvali staří Řekové několik rostlin se štíhlými lodyhami.