Na této straně začíná článek o rostlině:
Bělozářka lilijovitá - Anthericum liliago [= Bělozářka liliovitá - Anthericum liliago]
Kostilomka obecná - Narthecium ossifragum [= Liliovec kostilomka - Narthecium ossifragum]

Roste na skalnatých, keřnatých stráních a v lesích, zejména v širším okolí pražském, v nížinách Labe, Jizery, Ploučnice, v Teplicko-Žatecku, příbramských Brdech, v poříčí střední Otavy a v Krumlovsku jakož i na Moravě, zejména v části jižní a střední, i ve Slezsku.

2. B. lilijovitá (A. liliago¹ L. — obr. 485) liší se od předch. druhu hlavně tím, že má stvol zakončen hroznem jednoduchým — jen zřídka bývají na spodu jeho 1—3 hroznité větévky —, že listeny sahají asi do polovice květních stopek, že květy, o něco větší, mají čnělku poněkud prohnutou a že tobolky plodní jsou trojhranně vejčité.

Roste na podobných stanovištích jako druh předch., ale jest vzácnější, anať na Moravě a ve Slezsku vůbec se nevyskytuje, v Čechách pak známa jest hlavně jen z širšího okolí pražského, záp. Polabí, hor Krušných a Jičínsko-Boleslavska. Kvete v červnu a červenci.

Hodí se s druhem předch. za okrasnou květinu do zahrad.

Rod 12. Kostilomka² obecná (Narthecium³ ossifragum⁴ Huds., Anthericum ossifragum L., Beinbrech — obr. 486) vyhání z plazivého, rozvětveného oddenku úzké, čárkovito-mečovité, tuhé listy a přímou, 2—3 dm vysokou lodyhu dvouřadě porostlou menšími listy a ukončenou hroznem úhledných květů, jejichž dlouhé stopky oproti stopkám bělozářky nejsou článkovány. Květy mají 6 vytrvalých, volných okvětních lístků barvy vně zelené, uvnitř žluté, které stojí přímo (nejsouce hvězdovitě rozloženy), 6 tyčinek s vlnato-chlupatými nitkami (F) a cihlově červenými prašníky a svrchní semeník, vybíhající v sloupečkovitou čnělku, zakončenou malou bliznou. Plod je 3pouzdrá, pouzdrosečně pukající tobolka (f), která obsahuje drobounká semena (z) k oběma koncům dlouze ztenčená.

Vyskytujíc se roztroušeně po západní a severní Evropě, rostla dříve též na bařinatých loukách v okolí Slatiňan u Chrudimě; v novější době však tam nebyla již nalezena. Kvete v červenci.

Někteří autorové (na př. Karsten) řadí kostilomku k násled. řádu — rostlinám sítinovitým (Juncaceae).

¹) Slož. z lilium = lilije + koncovka -ago, která znamená podobnost (viz pozn. ²) na str. 223 ve sv. III.).

²) Srovn. pol. złomignat, chorv. kostolom. »Ve Švédech a Dánech dobytek nažrav se jí prý chromne a kosti jeho velmi křehnou« (Presl).

³) Z řec. ναρθήκιον, jímž rozuměli staří Řekové jakousi rostlinu okoličnatou. Slož. z lat. ossis = kost + frango = lámu; srovn. s pozn. ²).