Na této straně začíná článek o rostlině:
Cibula zimní - Allium fistulosum
Česnek kuchyňský - Allium sativum

Škůdců z říše živočišné cibule obecná a její příbuzné nemají mnoho a pokud na nich některý hmyz žije, neobjevuje se nikdy v takové míře, aby ohrožoval úrodu. Zato trpí častěji cizopasnými drobnohlednými houbami, z nichž buďtež uvedeny alespoň tyto:

Kvasinka cibulová (Saccharomyces Allii Sorokin — obr. 476 A) — řádí ve vnitřních vrstvách (a) cibulí, zaviňujíc jejich hnilobu.

Rez bílá (Bacteryosis) — zachvacuje i vnější vrstvy cibulí a znetvořuje je.

Plíseň šedá (Botrytis cana Pers. — obr. 476 В) — cizopasí ve vnějších vrstvách cibuli a pokrývá posléze zachvácená místa zelenavě šedým, hustým, plísňovitým povlakem.

17. Cibule zimní neboli sečka² (A. fistulosum¹ L., Winterzwiebel — obr. 477) shoduje se v rourovitých listech, dutých lodyhách, kulovatém, bohatém květenství a době květu s cibulí obecnou, má však vejčitou cibuli obyčejně zhora nesmáčknutou, lodyhu teprve asi uprostřed poněkud nadmutou, nitky tyčinek — které jsou delší nežli bělavě zelené, mázdřité okvětí (F) — vesměs nerozšířené (bez postranních zoubků) a stopky květní jen asi 4krát tak dlouhé jak okvětí — kdežto u c. kuchyňské jsou stopky až 8krát delší nežli okvětí.

Tohoto druhu starověcí národové neznali. Dostalať se sečka do Evropy teprve ve středověku přes Rusko z krajin kolem jezera Baikalského. Poněvadž vydrží i v zimě pod širým nebem a má jemnější chuť nežli cibule obecná, jest v kuchyňských zahradách zvláště pro vnať dosti oblíbena.

18. Česnek³ kuchyňský (A. sativum L., Knoblauch obr. 478) má cibuli obyčejně složitou, anyť pupeny, sedící v paždích vyživovacích šupin, vyvinují se záhy v podlouhlé, "pazourkovité" pacibulky neboli "stroužky, spárky". Jsouce zaobaleny do bělavých slupek, cibule česneku obsahují ostrou, odporně páchnoucí látku téhož významu pro rostlinu, jak uvedeno u cibule obecné (str. 356). Ploché (nikoli rourovité) listy jsou žlábkovitě prohnuty, tak že po nich dešťová voda dobře stéká k lodyze a po lodyze ke kořenům, jež u tohoto druhu vnikají zvláště hluboko do země. Lodyha až 1 m vysoká jest oblá, nenafouklá, zakončena dosti chudým okolíkem špinavě bílých kvítků, při jejichž spodině bývají obyčejně rozmnožovací cibulky. Před rozvitím jest okolík chráněn kápovitým, v dlouhý zoban

¹) Lat. fistulosus = trubkovitý, vzhledem k lodyhám. — ²) Srovn. pozn ²) na str. 354.

³) Souvisí se slovesem česati, vzhledem k cibulím, jež možno rozděliti (rozčísnouti) v několik pacibulek (stroužků).