Na této straně začíná článek o rostlině:
Lilije bílá - Lilium candidum [= Lilie bělostná - Lilium candidum]
Lilije zlatá - Lilium auratum [= Lilie zlatá - Lilium auratum]
Lilije šarlatová - Lilium chalcedonicum [= Lilie chalcedonská - Lilium chalcedonicum]

Jsouc u nás rostlinou nyní namnoze pouze zavlečenou, lilije cibulkonosná vyskytuje se pořídku a pomíjivě na lesnatých stráních, horských lukách a polích. Tak pozorována byla na př. v háji u Sv. Prokopa blíže Prahy, u Opočna ve vých. Čechách, v horách Orličných, v panských sadech u Vsetína ve vých. Moravě i j. V lese »Vogeltenu« a v jeho okolí blíže Krumlova (v již. Čechách) jakož i na jižním a vých. úpatí Kladského Sněžníku zdá se býti samorostlou. Hojnější jest v údolích středních a severních Alp. — Pro krásný květ pěstuje se též často v zahradách.

Z četných cizozemských druhů lilijí pěstovaných u nás pro okrasu buďtež uvedeny pouze:

3. L. bílá (L. candidum L. — obr. 433) — má veliké, bělostné, zvláště za večera libovonné květy v konečném, chudém hroznu, rozvíjející se v červnu a červenci. Lístky zvonkovitě nálévkovitého okvětí se později srpovitě ohýbají do zadu, tyčinky maji žluté prašníky a čnělka je daleko přerůstá.

Náleží k nejkrásnějším květinám zahradním. Rostouc planě v jižní Evropě a v Asii, pěstuje se v našich zahradách teprve od 16. století.

Ve své vlasti však byla oblíbena už v dobách nejdávnějších, jak souditi lze také z té okolnosti, že se o ni děje zmínka již v nejstarších básních perských a assyrských jakož i v žalmech Šalomounových. Staří Řekové nazývali ji růží Héřinou, poněvadž prý vypučela z mléka, které skapalo na zemi z prsou bohyně Héry, když kojíc Heraklea usnula. S počátku soupeřila lilije bílá — tak vypravuje se v řeckém bájesloví — svoji neposkvrněnou bělosti se samou bohyní krásy a lásky — Afrodytou. Závidíc ji toho a chtíc ji zahanbiti, vložila Afrodyté do středu jejího bělostného okvětí žluté prašníky a ošklivou čnělku. V křesťanství stala se lilije bílá symbolem čistoty a nevinnosti; maluje se proto na obrazy světic a světců, kteří těmito vzácnými vlastnostmi vynikli, jako na př. sv. Alfons, sv. Josef, sv. Filomena.

4. L. zlatá (L. auratum Lindl. - obr. 434) má štíhlou lodyhu porostlou listy kopinatými, 5žilnými a veliké květy bílé; středem okvětních lístků táhne se však zlatožlutý proužek a vnitřní strana jest červeně kropenatá. Kvete od června do srpna. Jest domovem v Japanu.

5. L. šarlatová (L. chalcedonicum L. - obr. 435) jest na lodyze porostlá listy čárkovitě kopinatými, 1žilnými, travozelenými, k ose více méně přitisklými.