dávají. A poněvadž blizny, jsouce autatrygické, pylem vlastního květu ani zúrodněny býti nemohou, nevyvinuje tento druh lilijí v našich krajinách zpravidla nikdy plodů, zachovávaje se výhradně úžlabními cibulkatými pupeny.

Zajímavý tento zjev vysvětluji biologové takto: Vzhledem k nádherným květům a hojné medovině nelze jinak nežli míti za to, že původně měla rostlina zajisté četné návštěvníky z říše hmyzu, kteří pyl ze květu do květu přenášeli, tak že si délkou doby zvykla na opylení pylem cizím tou měrou, že posléze pyl vlastního květu zůstával na blizně bez účinku. Rostlina stala se autatrygickou. Později však, ať již následkem

změn způsobených geologickými epochami nebo následkem jiných poměrů cizích krajin, do nichž rostlina se rozšířila, nenalézaly květy vhodného hmyzu, který by opylení obstarával, a rostlina byla tudíž nucena — nemohouc vytvořiti semen — zachovávati se způsobem vegetativním, počala v paždích listů vyvinovati cibulkaté pupeny.

Však ani tenkráte nevydá u nás květ plodu, když do něho nějaký motýl zabloudil a pyl z jiné rostliny na bliznu jeho přenesl. I ten zjev, v rostlinstvu velice vzácný, možno vysvětliti. Pocházejíť zajisté rostliny v té které krajině u nás se vyskytující z původní jedné rostliny vegetativním způsobem se rozmnoživší, tak že jsou spolu vázány blízkým příbuzenstvím. A toto blízké příbuzenství jest asi právě příčinou, že autatrygie, byt byla v pozdějších generacích seslabována, nemůže přece býti zcela vyhlazena.