Na této straně začíná článek o rostlině:
Žabníkovité - Alismaceae [= Žabníkovité - Alismataceae]
Žabník (rod) - Alisma
Žabník jitrocelový - Alisma plantago [= Žabník jitrocelový - Alisma plantago-aquatica]

Řád V. Žabníkovité (Alismaceae)

jsou byliny vytrvalé, rostoucí v močálech a po krajích vod. Mají pravidelné květy v latách, hroznech nebo okolících, s 6četným okvětím jehož 3 vnější lístky, obyčejně zelené, zastupují kalich, ostatní 3 vnitřní korunu — s 6 nebo 9 až četnými tyčinkami a s 6 nebo četnými semeníky, z nichž dospívají buď nažky nebo měchýřky.

Náležejí sem 3 rody: žabník (Alisma) a šípatka (Sagittaria), s četnými semeníky, z nichž vyvinují se nažky, a šmel (Butomus), s 6 semeníky, z nichž dospívají mnohosemenné měchýřky. Jsouce vnějškem značně od sebe rozdílné, dají se nejsnáze určiti tímto klíčem:

Rod 1. Žabník¹ (Alisma,² Froschlöffel) má obojaké květy s četnými semeníky a 6 tyčinkami. Roste u nás ve dvou druzích:

1. Žabník jitrocelový (Alisma plantago³ L. — obr. 391), místy též vodním jitrocelem zvaný, zachovává se krátkým, hlízovitým, často téměř bochníčkovitým, v bahně vězícím oddenkem, z něhož vyrůstají na jaře dlouze řapíkaté, vejčité, na spodu více méně srdčité, celokrajné listy a přímý, 2-8 dm vysoký stvol, rozvětvující se nad prostředkem v bohatou, jehlancovitou latu, jejíž přímo odstálé větve jsou sestaveny většinou do přeslenů a podepřeny malými listeny. Drobné, ale úhledné kvítky (F) mají 6listé okvětí, jehož 3 vnější, zelené lístky zastupují kalich, 3 vnitřní, bílé nebo bledě růžové, korunu. Tyčinek jest šest, s extrorsními prašníky; poněvadž stojí v jediném kruhu (obr. 392), dlužno míti za to, že vznikly rozdvojením (dedoublováním) z původních tří tyčinek zákališních, jak tomu také jejich rozpostavení nasvědčuje. Střed květu zaujímají četné semeníky s nitkovitými postranními čnělkami (obr. 392 F), sestavené na terčovitém lůžku do kruhu (f). Z každého dospívá smačknutá nažka a všecky nažky téhož květu skládají posléze nepravidelně trojhranný, uprostřed nálevkovitě prohloubený strboulek.

¹) "Jméno žabník potahuje se na obyt, buď že mezi žabami roste, nebo že žáby mezi těmi rostlinami přebývají" (Presl: Rostlinář). Srovn. též pol. źabieniec, chorv. žabočun. Rus. жабиникъ znamená náš pryskyřník (Ranunculus).

²) Z řec. άλισμος = slaný, vzhledem k tomu, že v Řecku roste v zátokách mořských.

³) Listy podobají se listům jitrocele (Plantago, str. 262. ve sv. III).