Plod, který ovšem v našich vodách nikdy se nevyvinuje, jest podlouhlá, chudosemenná bobulka. 

Opylení děje se ve vlasti této byliny prostřednictvím vody; kvítky prašníkové, oddělivše se totiž od svých stopek, plovou po hladině vodní, až se dostanou ku květům pestíkovým, o jejichž blizny pak pyl svůj otírají.

Vodní mor jest domovem v sev. Americe, odkudž teprve г. 18З6 zavlečen byl do Irska. Po té dostal se záhy do Anglie a z Anglie rozšířil se zvláště prostřednictvím botanických zahrad i do ostatní Evropy. Rozmnožuje se rychle odnoži — každý kousek listnaté lodyhy jest schopen vyhnati kořínky a založiti pupeny! — a přetrvávaje i u nás zimu bez pohromy, objevuje se v některých krajinách v takovém úžasném množství, že jím tůně, rybníky i mírně tekoucí řeky v pravém slova smyslu zarůstají.

Jak už nahoře uvedeno, vyskytují se u nás i v ostatní Evropě pouze rostliny pestíkové, pocházející nejspíše vesměs od oněch jedinců, jež v létech třicátých poprvé se objevily v Irsku. V Čechách byl mor vodní pozorován nejprve r. 1879 prof. J. Dědečkem v kalužině u Josefské huti nedaleko Plané (száp. od Stříbra), rok po té v mělkém močálu Mže u Plzně prof. L. Čelakovským a současně na Císařské louce u Prahy prof. Fr. Rosickým; později pozorován též v okolí Třeboně, Roudnice, Chebu, Broumova i j., na Moravě v okolí Prostějova (poprvé r. 1883 prof. V. Spitznerem), ve Slezsku u Opavy a Krnova.