Na této straně začíná článek o rostlině:
Šafrán jarní - Crocus vernus
Šafrán bělokvětý - Crocus albiflorus

tlivě z vrcholku kratičkých lodyh, zdánlivě přímo z hlízy, mají zvonkovité, pravidelné okvětí o velice dlouhé trubce a čnělky rozeklány ve 3 dlouhé, nahoře kornoutovité blizny.

1. Šafrán jarní (Crocus vernus Wulf., С. neapolitanus Gawler — obr. 323) vyhání z cibulovité hlízy, která spočívá na odumřelé hlíze lonské a jest zahalena vláknitým pletivem vyhynulých lonských listů jako hlíza mečíku, se kterouž i co do vývoje a složení se shoduje, zcela krátkou, jednokvětou lodyhu, řidčeji několik lodyh, s čárkovitými, leskle zelenými, na středním nervu stříbrobílými listy.

Vyrůstajíce buď současně s květem nebo o něco později, listy jsou na spodu obaleny několika blanitými pochvami. Kratičká lodyha, sedící v prohlubince na vrcholku hlízy (R), po odkvetení v spodní části své (m) naduří a přetvoří se v hlízu pro budoucí rok, co zatím letošní hlíza odumře. Květ, zahalen dole v 1listé, blanité pochvě, má na spodním semeníku zvonkovité okvětí s neobyčejně dlouhou, tenkou trubkou a pravidelným, 6cípým okrajem barvy nejčastěji fialové; zřídka jest okvětí bílé nebo bíle a fialově pruhované.

Tři tyčinky (a), vrostlé nitkami do jícnu okvětí, mají prašníky dole střelovité. Tenká čnělka (l), procházející celou trubkou okvětní, rozvětvuje se nahoře ve tři dužnaté, kornoutovité, na okraji vroubkované, pomorančově žluté blizny (n). Plod jest mnohosemenná, trojpouzdrá tobolka (f), která však teprve v době zrání vyrůstá patrněji nad zemi.

Opylení protandrických květův obstarávají hlavně čmeláci a motýlové, kteří dlouhým sosákem vyssávají z trubky okvětní medovinu. Později mohou však blizny zúrodniti se též autogamicky, anyť zralé prašníky, s počátku od blizen odvrácené, k bliznám se stáčejí a pyl svůj o ně otírají.

Náležeje květeně jižnější, bývá u nás pěstován vedle jiných druhů pro pěkné, záhy na jaře se rozvíjející květy. Zřídka vyskytuje se na horních a lesních lukách zplaněle. Tak pozorován byl na př. v okolí Falknova (záp. od Č. Kamenice) a v okolí Broumova v Čechách a u Spálová (sev. od Hranic) na Moravě.

2. Na horní louce v Sonnenberku mezi Čes. Lipou a Čes. Kamenici byl v novější době pozorován řed. Fr. Wurmem š. bělokvětý (C. albiflorus Kit.), předch, docela podobný — a tudíž snad pouhá jeko odrůda — avšak slabší, s menšími, obyčejně bílými květy, jejichž okvětí jest v ústí mezi nitkami lysé, kdežto u š. jarního jest tamtéž chlupaté. Ostatně jsou listy jen asi 2 mm široké, za květu