Na této straně začíná článek o rostlině:
Mečík bahenní - Gladiolus paluster [= Mečík bahenní - Gladiolus palustris]
Mečík obecný - Gladiolus communis
Mečík polní - Gladiolus segetum [= Mečík polní - Gladiolus italicus]
Šafrán (rod) - Crocus

Roste na vlhkých lesních a horských lukách i v křovištích v Čechách pořídku, hlavně jen ve vých. Polabí (Holice, Jaroměř, Chlumec a j.), na Moravě a ve Slezsku dosti hojně v Beskydách, jinde porůznu. Kvete v červnu a červenci.

2. M. bahenní (G. paluster Gaud. — obr. 322) liší se od druhu předch., jemuž velice se podobá a s ním často zaměňuje, hlavně tím, že má vlákna obalující hlízky (R) nahoře síťovitě spojená, tužší, ve květenství pouze 2-5 květů, na spodních lístcích okvětních bílé skvrny namnoze znatelnější a podlouhle opak vejčité tobolky (f) stejně 6rýhé, na vrcholku zaokrouhlené.

Rosta na vlhkých lesních lukách, jest u nás ještě vzácnější nežli předch. V Čechách naň první upozornil mus. adjunkt Jos. Kafka, naleznuv jej r. 1884. na vřesovité louce u Všetat (sev. od Kostelce n. L.), ač již r. 1872. sbíral jej prof. Čelakovský u Rožďálovic, ale blíže ho neohledav, považoval jej za m. střechovitý. Od té doby byl pozorován i na jiných místech střední a východní nížiny polabské jakož i u Bilichova (mezi Louny a Slaným). Na Moravě byl sbírán u Hodonína, u Podolí blíže Uher. Hradiště a u Jindřichova blíže Hranic. Kvete v červnu a červenci.

Z cizozemských druhů, jež pěstují se v zahradách pro okrasu, buďtež pouze uvedeny:

M. obecný (Gl. communis L), podobný velice oběma druhům předch. Má hlízku zaobalenu do vláken hustých, tuhých, souběžných a tobolky plodní na vrcholku vtisklé jako m. střechovitý, ale nachové květy větší (až 3½ cm dlouhé), obyčejně znamenané na třech vnitřních lístcích okvětních podlouhlou bílou skvrnou.

Roste planě v jižní Evropě a Persii. Kvete u nás v máji a červnu.

M. polní neboli vlašský (G. segetum Ker., G. italicus Gaud.) poznává se ode všech předch., jimž vnějškem též jest podoben, hlavně dvěma věcmi: má nitky tyčinkové jen asi zdéli nebo i kratší prašníkův a semena bezkřídlá. Předch. druhy mají totiž nitky delší svých prašníkův a semena vroubena křídlatým okrajem. Ostatně bývají květy namnoze dvouřadě rozestaveny a okvětí jest nejčastěji nachově fialové, s bílými podlouhlými skvrnami na spodních lístcích. — Jest domovem v jižní Evropě a Malé Asii, kde roste planě na polích, zvláště mezi obilím.

Rod 3. Šafrán¹ neboli krokus² (Crocus³, Safran) zachovává se cibulovitými hlizami obalenými vlákny jako rod předch., ale květy vyrůstají jedno-

¹) Jako rus. шафранъ, pol. szafran, chorv. caforan, vlašské zafrano z arab. azafran.

²) Z řec. κρόκος nebo κρόκη = vlákno, niť, vzhledem k vláknitým, usušeným bliznám šafránu setého, jak přicházejí do obchodu.