Na této straně začíná článek o rostlině:
Šafrán banatský - Crocus banaticus [= Šafrán turecký - Crocus banaticus]
Badil obecný - Sisyrinchium Bermudianum [= Badil úzkolistý - Sisyrinchium angustifolium]

ještě málo vyvinuté, a cípy okvětní asi 2 cm dlouhé, kdežto u š. jarního jsou listy 2krát tak široké a cípy okvětní 3—4 cm dlouhé. Kvete začátkem dubna.

3. Z lesních luk mezi Vel. Heralticemi a Brumovicemi (száp. od Opavy) ve Slezsku uvádí se ve květenách š. banatský (C. banaticus Heuffel, C. Heufellianus Herbert), který má oproti oběma předch, čárkovito-kopinaté listy vpředu rozšířeny. Ostatně jest okvětí jeho barvy modrofialové, v ústí lysé, o cípech 3—4 cm dlouhých.

Kvete koncem března a v dubnu. Dle Formánkovy Květeny Moravy a rak. Slezska shodují se však rostliny na uvedeném místě sbírané s š. jarním.

Pozn. Známé vonné kořeni a barvivo, prodávané v obchodech pod jménem šafránu, jsou sušené čnělky různých druhů, zvláště šafránu pravého (C. sativus L. — obr. 324), který se podobá sice úplně druhům předch., kvete však až na podzim, má blanitou pochvu květní (b) dvoulistou a ramena čnělek (n) zdéli okvětních cípů, namnoze mezi cípy dolů sehnutá. (Předch. druhy šafránu maji pochvu květní jednolistou a ramena čnělek kratší nežli okvětní cípy).

Šafrán pravý jest domovem v západní Asii, kde se také od dávných dob — vzpomínáť se ho již ve staroindickém lékařství — zejména v Kažmíru hojně pěstuje. Za válek křižáckých byla kultura jeho zavedena též do jižní Evropy. V našem mocnářství pěstuje se na polích od r. 1770., zvláště v Rakousích a v jižním Tyrolsku.

Poněvadž jest pravý šafrán velice drahý, falšují jej jednak čnělkami špatnějších druhů, jednak sušenými květy safloru (viz sv. III. str. 580), měsíčku (sv. III. str. 562), sušenými vlákny z libového masa a pod.

Rod 4. Badil¹ obecný (Sisyrinchium² Bermudianum³ Kit., S. anceps⁴Lamck., Rüsselschwertel — obr. 325) jest jednoletá až vytrvalá, 1-3 dm vysoká bylina s úzce mečovitými listy a křidlatě dvojřízný mi lodyhami. Úhledné, stopkaté květy, vyrůstající na koncích lodyh z paždí pochev, mají pravidelné, 6četné okvětí barvy modré nebo fialové, v jícnu žluté, jehož 3 vnitřní lístky po odkvetení se svinují. Tyčinky, počtem tři, srůstají nitkami v trubku. Spodní semeník prodlužuje se v dlouhou čnělku, rozeklanou na konci ve 3 bliznové laloky.

Jsa domovem v sev. Americe, pěstuje se jako okrasná květina v zahradách a odtud někdy zplaňuje. U Budějovic blíže Vltavy, u Třeboně, u Rychnova a u Warnsdorfu zdá se býti zdomácnělým. Kvete v máji a červnu.

1 ) Rus. бадылекъ, chorv. badelj značí rozličné rostliny.

2 ) Jménem σισυρύγχιον nazývá podobnou bylinu již Theophrast. Slož. z řec. σίτος = pokrm + συς = prase + ρύγχος = rypák, poněvadž oddenek podobá se prý prasečímu rypáku a vepři jej rádi žerou.

3 ) Rostoucí na Bermudách, ostrovech při vých. pobřeží sev. Ameriky.

4 ) Lat. anceps = obojaký, pochybný.