penem. Dle toho náležejí hlízy mečíku k tak zv. hlizám stonkovým neboli kaulomovým a hlízy po sobě následující tvoří dohromady sympodium.

Lodyha 4—6 dm vysoká jest na spodu obalena jednou nebo několika blanitými pochvami, výše však nese několik mečovitých listů ve 2 řadách a nahoře se zakončuje jednostranným klasovitým květenstvím 4—10 poněkud překloněných, z části se kryjících květů. Na spodu každého květu stojí po dvou nestejných kopinatých listenech, proto považují někteří toto květenství za srpek (viz v Slovn. termin. sv. I).

Složení květů (F) jest takové: Na spodním trojčlenném semeníku spočívá úhledné, nachové, zřídka bílé, trochu obloukovitě ohnuté, 2½cm dlouhé okvětí, skládající se ze 6 nestejných kopinatých lístků, které se ke spodu súžují a srůstají nejdoleji v kratičkou trubku. Tři spodní lístky okvětní mívají uprostřed uzounkou, sotva znatelnou, bílou skvrnu. Sušením okvětí zfialoví. Středem květu táhne se tenká, dlouhá čnělka, rozeklaná na vrcholku ve 3 lupínkaté blizny (n). Tyčinky jsou tři, přirostlé rozšířenými spodinami dlouhých nitek ke kratičké trubce okvětní.

Plod jest opak vejčitá, trojhranná, na hranách zaoblená, na vrcholku vtisklá tobolka (f) obsahující četná, křídlatě vroubená semena (z, z₁), která jsou upevněna ve vnitřních úhlech tří pouzder.

Co týká se opylení, stačí uvésti tolik: Květy jsou protandrické a lákají k sobě hlavně čmeláky jednak nápadným vnějškem, jednak medovinou ukrytou v krátké okvětní trubce. V prvé době rozkvětu jsou zralé prašníky pod hořejšími lístky okvětními tak postaveny, že pyl jejich otírá se čmelákům na hřbet, kdežto nedospělé blizny v této době leží nad prašníky, tak že se jich hmyz hřbetem nedotýká. Později však se čnělky sehnou níže a blizny zatím dospěvší zaujmou takovou polohu, že hmyz, který přiletěl z mladšího květu, pyl se svého hřbetu o ně otírá.