Na této straně začíná článek o rostlině:
Kosatec florentinský - Iris florentina [= Kosatec florentský - Iris florentina]
Kosatec bledý - Iris pallida
Mečík (rod) - Gladiolus
Mečík střechovitý - Gladiolus imbricatus

sehnuté, na konci zaokrouhlené lístky okvětní jsou asi dvakráte tak dlouhé jak široké a na spodině svrchní strany porostlé řadou hustých, žlutých vousů; vnitřní lístky okvětní, zpříma obloukem k sobě skloněné, jsou asi tak veliké jako lístky vnější, súžují se dole v krátký nehet a bývají trochu bledší barvy. Lupenitá ramena čnělky, uprostřed nejširší, jsou bledomodrá. Tyčinky (a) pod rameny čnělky se skrývající mají prašníky asi tak dlouhé jako nitky, čímž liší se tento jihoevropský druh od našeho domácího, ač vzácného, podobného k. bezového.

Rosta v jižní a záp. Evropě planě na skalách a kamenitých stráních, jest - jak již praveno - velice oblíbenou květinou selských zahrádek, z nichž také pořídku zplaňuje.

Květy jeho, rozvíjející se hlavně v květnu, pouštějí ve vroucí vodě modré barvivo, jímž možno barviti vlnu a hedvábí.

Z ostatních cizozemských druhů, pěstovaných u nás pro okrasu, buďtež ještě pouze uvedeny:

K. florentinský (I. florentina L.) — podobá se vnějškem k. německému; má však poněkud vonné okvětí bílé nebo slabě namodralé, na rubu hnědě nebo zeleně žilkované a na spodině svrchní strany vnějších lístků hustou řadu žlutých, na konci oranžových vousů. Listeny pod květy jsou v době květu až na zelený hřební kýl a nejspodnější část, suchomázdřité.

Jest domovem v jižní Evropě a sev. Africe. Vonný oddenek »fialkový kořen«, druhdy vyhlášený lék, usušen byv skýtá thé proti chorobám plicním. Také se z něho připravuje prášek na zuby a míchá se do šňupavého tabáku. Na Východě si čerstvým oddenkem potírají líce, poněvadž ostrá jeho šťáva způsobuje na kůži růměnec.

K. bledý (I. pallida L.) — podobá se též k. německému, má však okvětí bledě fialové, temněji žilkované, libovonné, a listeny, které mladé květy zahalovaly, jsou v době rozkvětu celé suchomázdřité. Jest také domovem v jižní Evropě. Oddenku používá se k týmž účelům jako od druhu předch.

Rod 2. Mečík¹ (Gladiolus², Siegwurz) zachovává se cibulovitými hlizami a má květy — sestaveny do jednostranného klasovitého květenství — se souměrným okvětím a jednoduchou čnělkou, která jest teprve na konci rozeklána ve 3 lupínkaté blizny. Roste u nás planě namnoze jako vzácnost ve 2 druzích:

1. Mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus L. - obr. 320) má jako všecky druhy na spodu hlízku (R), která sedíc na vrcholku hlízky lonské, svraskalé (R₁), jest i s ní obalena souběžnými, hustými, tenkými vlákny, zbytky to po vyhynulých šupinovitých listech; u tohoto druhu jsou tato vlákna nahoře spojena, nejdoleji se však odtrhují. Poněvadž vedlejší kořeny vyrůstají pouze na spodu, připomíná hlíza mečíku velice cibuli a bývá také mylně za cibuli považována.

S morfologického stanoviska dlužno hlízy mečíku považovati za silně ztloustlé a miskovitě rozšířené nejdolejší články neboli internodia kvetoucích os po sobě následujících generací (obr. 321). Zatím totiž co stará hlíza (A) odumírá a se scvrkuje, hromadí se výživné látky do nejspodnějších článků kvetoucí lodyhy a přetvořují je v novou hlízku (h), která, když květonosná lodyha zahyne, dále se zachovává a přezimuje. V paždí nejhořejšího (miskovitě rozšířeného) článku této hlízy a lodyhy (l) sedí pupen (p), z něhož příštího jara vyroste nová lodyha a silným ztloustnutím nejspodnějších její internodií vznikne nová hlíza s novým pu-

1 ) Srovn. pol. mieczyk, rus. шпажникъ, chorv. meček, sabljan. Viz pozn. následující.

2 ) Zdrobn. lat. gladius = meč, vzhledem k listům.