Opylení děje se podobným způsobem jako u osyky (str. 144). Vedle květů různopohlavních pozorovány byly též květy obojaké.

Olše lepká roste hlavně na březích vod, v bařinách a ve vlhkých lesích i na takových místech, kde jiným lepším stromům se nedaří. Také se sázívá k upevňování břehův a hrází a tu se obyčejně po jisté době oklešťuje, aby nabyla křovitého vzrůstu. Tvrdé, červenavé dřevo hodí se dobře k vodním stavbám.

Za pramáti našich olší dlužno míti rod Alnites grandifolia Newb., jehož otisky vyskytují se již ve vrstvách křídových.

Škůdců olše z říše živočišné jest sice méně nežli u břízy, ale proto ještě velmi slušný počet. Motýlích housenek, které ožírají listy, jest asi 60 druhů, ostatního hmyzu kolem půl sta.

Z 30 druhů brouků, kteří žiji na listech nebo ve dřevě, nejznámější jsou:

1. Mandelinka olšová (Agelastica alni L. — obr. 210 a, b), brouček 6—7 mm dlouhý, fialově nebo modře lesklý, vyžírající i s larvou na listech drobné díry.

2. Zavírák čtverotečný (Clythra quattuorpunctata L. - obr. 210 c) — ožírá hlavně vrcholky kořenových výhonků. Má podlouhlé tělo, značně dlouhé přední nohy a na každém červenožlutém křídle vedle veliké malou černou skvrnu.

3. Pochvatec olšový (Cryptorhynchus lapathi — obr. 2 10 d, d₁) — jest druh nosatců 8—9 mm dlouhý, pokryt na hrbolatém povrchu těla černými a bílými šupinkami. Brouk žije na listech, larva ve dřevě, způsobujíc v mladších olšinách někdy značné škody.