Na této straně začíná článek o rostlině:
Olše lepkavá - Alnus glutinosa

1. Olše lepká (Alnus¹ glutinosa Gärtn., Schwarzerle - obr. 208) jest strom až 15 m vysoký, rozkladitě větevnatý, na kmeni a silných větvích s rozdrásalou, temnošedou korou. Střídavě listy mají na spodu řapíků veliké šupinovité palisty, které však velmi záhy opadávají; jsou okrouhle opak vejčité, zpředu uťaté nebo vykrojené, po kraji vykrajovaně nestejně až 2krát pilovité, na líci tmavozelené, na rubu bledší, ale lysé, v mládí po obou stranách lepkavé. V úhlech nervů na spodní straně možno pozorovati chomáčky rezavě žlutých chloupků — akarodomacie (srovn. s listy lípy na str. 185. ve sv. II.).

Jehnědy, do kterých drobounké, neúhledné, jednodomé kvítky jsou sestaveny, objevují se poprvé na stromech 12-20letých, někdy ještě mnohem později. Jsouce založeny již koncem léta, přezimují a vyvinují se dále až z jara (často již koncem února), nějakou dobu před tím nežli začnou rašiti listy. Zpravidla bývají jehnědy prašníkové na koncích, jehnědy pestíkové po stranách ratolestí (В).

Jehnědy prašníkové (J), jejichž šupinovité listeny byly v zimě hustě směstnány, aby chránily útlé ústroje květné, prodlužují se na jaře až na 1 dm, čímž hnědé stopkaté listeny jejich se uvolňují a možno pak lupou dobře poznati jejich složení. Každý listen (F) má na svrchní (k vrcholku jehnědy obrácené) straně v pravo i v levo po dvou menších šupinovitých listencích (α, β), tak že jest 5laločný, a hostí ve svém úžlabí 3 kvítky (obr. 208 F a obr. 209 A) o nepatrném, 4dílném, žlutavém okvětí a 4 tyčinkách postavených před okvětní cípy.

Jehnědy pestíkové (J₁) mají zcela jinou podobu nežli jehnědy prašníkové. Jsou vejčité, původně asi ½—1 cm dlouhé, fialově hnědé, později zelené. Šupinovité listeny jejich (F, b), obrůstající hustě krátkou osu, mají na svrchní straně též po 2 menších, v době květu zcela nepatrných šupinovitých listencích (a, ß, у, δ) а za nimi dva kvítky. Třetí kvítek, u bříz dokonale vyvinutý a označený v diagramu obr. 209 В hvězdičkou, byl úplně potlačen. Jako pestíkové kvítky bříz jsou i u olší pestíkové květy bez všelikého okvětí, jsouce zastoupeny pouhým semeníkem se dvěmi červenými čnělkami, jež z paždí šupin vyčuhují. Ostatně je semeník 2pouzdrý a obsahuje 2 vajíčka; pouzdra však i vajíčka jsou patrna teprve po zúrodnění blizen jako u břízy.

Z každého semeníku vyvine se zakrněním jednoho vajíčka jednosemenná, okrouhle 5hranná, červenohnědá nažka (z), která jest sice kolkolem obroubena úzkou hranou, ale bezkřídlá. Nežli nažky dozrají, šupinovité listence se značně prodlouží, na konci štítovitě naduří a i s šupinovitým listenem hlavním zdřevnatí (š, š₁), čímž jehnědy pestíkové nabudou tvarů podlouhle vejčitých, s počátku zelených, později hnědých šištic. Na zralých šišticích (f) uvolňují se zdřevnatělé, dosud těsně k sobě přiložené listeny, ale neopadávají; nažky pak po celou zimu z nich vypadávají a rozšiřují se větrem po okolí. Velkou část jich však sežerou v zimě čížkové a jiní semenožraví ptáci.

¹) Tak zvali olši už staří Římané.