Na této straně začíná článek o rostlině:
Olše šedá - Alnus incana

Z dvoukřídlého hmyzu zasluhuje zmínky drobná bejlomorka olšová (Cecidomyia alni), která vytváří na nervech listových malé, později otevřené nádory podobné oněm, jaké působí bejlomorka jasanová na listech jasanu (viz str. 297 ve sv. III.).

Na kořenech vyskytují se často hlízovité naduřeniny až zvíci vlašského ořechu i větší, které způsobuje houba Frankia alni. Stromu však to neškodí, nýbrž naopak prospívá, anať houba přivádí do kořenového pletiva výživné, zvláště dusičnaté látky (viz ve Slovníku terminol. sv. I. heslo mykodomacie).

Jiná houba, zvaná Exoascus alnitorquus, jest příčinou, že na šišticích některé listeny lupenitě se zveličují, zkrucují a zčervenají (obr. 211).

2. O. šedá neboli lípalíska¹ (A. incana DC., Weisserle - obr. 212) má oproti o. lepké kůru kmenovou hladkou, stříbrošedě lesklou a vejčité listy vpředu zašpičatělé, po kraji laločnatě zubaté, o lalocích ostře pilovitých, na rubu nasivělé a pýřité, ale v úhlech nervů nevousaté, na líci i v mládí nelepkavé. Zřídka jsou listy vespod jen na žebrech pýřité, ostatně lysé nebo skoro lysé (odr. β glabrescens). Podlouhle vejčité až okrouhlé šištice chovají v paždích šupin nažky ostře (skoro křídlovitě) obroubené. Postranní šištice jsou kratičce stopkaté až skoro přisedlé, kdežto u o. lepké jsou všecky šištice dosti dlouze stopkaté.

Roste na podobných stanovištích a kvete v touž dobu jako předcházející, ale není u nás tak rozšířena. Užitek dává týž jako o. lepká.

Pozn. Pořídku vyskytuje se míšenec obou druhů předch., jejž někteří považují za samostatný druh — o. pýřitá (A. pubescens Tausch). Má šedohnědou, hladkou kůru, okrouhlé nebo okrouhle vejčité, namnoze tupé, jen ve vrcholcích větviček někdy zašpičatělé, nestejně, skoro 2kráte vroubkovaně pilovité listy o slabě vyniklých lalocích, po obou stranách zelené, na líci pýřité až lysé, na rubu bledší,

¹) Srovn. s chorv. lipolist.