Na této straně začíná článek o rostlině:
Topol šedý - Populus canescens [= Topol šedý - Populus x canescens]

Stříbrošedá plsť, kterouž spodní strana listů je pokryta, chrání listy před žhoucími paprsky slunečními, zamezujíc přílišné vypařování, čehož zde oproti osyce jest mnohem více zapotřebí, poněvadž listy, jsouce větrem uváděny v pohyb, obracejí spodní stranu vždy více méně ke slunci.¹)

Jehnědy, vyrůstající v březnu a dubnu ze žlutavých pupenů tence plsťnatých, nelepkavých, mají kopinaté, prchavé šupiny (F) nestejně zubaté až skoro celokrajné, brvité, barvy rezavé. O květech a plodech (f) platí vše, co uvedeno bylo při osyce, prašníky však i 2dílné blizny (l) jsou žluté.

Roste v poříčích, vlhkých hájích a houštinách; často sázívá se též v sadech.

O užitku, škůdcích a chorobách platí, co pověděno u osyky.

3. Zřídka vyskytuje se u nás jihoevropský t. šedý (P. canescens Sm.), u Presla sokora zvaný, jenž spojuje v sobě znaky obou druhu předcházejících, bývá též považován za jejich míšence (P. alba-tremula Wimm.). Má srdčitě okrouhle, vykrajovaně zubaté, na líci tmavozelené, lesklé, na rubu tence šedoplsťnaté, posléze olysající listy s řapíky s boku smačknutými, prostředně dlouhými (asi

¹) U osyky není třeba opatření proti slunci, mohou tudíž listy býti lysé. Pohybujíť se sice listy osykové i při zcela mírném vánku, ale majíce řapíky smačknuty s boků, pohybují se hlavně jen v rovině čepele, tak že spodní strana zůstává od slunce namnoze stále odvrácena.