Na této straně začíná článek o rostlině:
Osyka - Populus tremula [= Topol osika - Populus tremula]

několika šupinami¹, listeny v jehnědách dřípaté nebo zubaté a květy objaty pohárkovitým okvětím; v prašníkových květech jest vždy větší počet tyčinek.

Vyskytuje se u nás hlavně v 7 druzích:

1. Osyka² (Populus tremula³ L., Espe, Zitterpappel - obr. 184) jest strom, zřídka keř s šedě olivovou, později načernalou, hladkou korou, lysými větvemi a střídavými, skoro okrouhlými, úhlatě zubatými, po obou stranách lysými listy, jejichž dlouhé řapíky jsou s boků silně smačknuty, pročež i mírný vánek uvádí je v pohyb. Tím se stává, že často po celý den se chvějí, i tehdy, kdy listy jiných stromů jsou v plném klidu.

Biologický význam tohoto takřka nepřetržitého chvění se listů osykových, jež i v pořekadlo vešlo a zavdalo příčinu k různým pověstem⁴, jest prý asi ten, aby se jím zastrašili někteří škůdcové, zejména některé housenky a motýlové, kteří by na listy kladli vajíčka.

1 ) Jak možno stromy a kře dle pupenů v zimě rozeznati, ukázal prof. Frant. Hoffmann v monografii: Dřeviny Hradce Králové a okolí v zimě«, Král. Hradec 1892

2 ) Vyskytuje se i v jiných řečech slov., nazývajíc se na př. pol. osika, osiczyna. rus. осина, осика, chorv. jasika atd. Ve stslov. slula osina. Dle Picteta od téhož kořene jako jasan, totiž as = svítiti, odkudž jasný, vzhledem ke kůře. Bělorusky slove ясокор, t. j. ясный корою. Analogicky mělo by se i v češtině psáti osika.

3 ) Lat. tremulus = chvějící se, tedy téhož významu jako populus (viz pozn. ⁶) na str. 142). Srovn. též srb. trepetljika, pol. trzepiecina, něm. Zitterpappel.

4 ) Jedna křesťanská legenda vykládá o tom takto: Kdysi šel Pán Ježíš se svými apoštoly lesem. Všecky stromy se uctivě ukláněly, jen pyšná osyka vypínala hrdě svou korunu. I rozhněval se Pán a řekl: »Poněvadž nepozdravuješ Lásku, která k tobě přichází, aby ti žehnala, chvějž se ve stálém strachu až do skonání.« Jiná křesťanská pověst praví, že osyka od té doby stále se chvěje, co se na ní oběsil Jidáš. Dle starořecké báje proměnil Zeus v topoly (osyky) dcery Heliovy, anyť stále ronily slzy nad ztrátou milovaného svého bratra Faëtona.