Na mladých výstřelcích jsou však trojhranné, na spodu srdčité listy mnohem větší, na rubu šedochlupaté, o krátkých, silných řapících, tak že se tak snadno nechvějí. Za to mívají při spodině čepele dvě hnědé medové žlázky (obr. 185 ž), jež prý k sobě lákají mravence a ti pak chrání listův od jiného škodlivého hmyzu. Mimo to mají však dle pozorování Kernerových tyto žlázky ještě jiný význam: stéká do nich s čepele dešťová voda a vstřebává se zvláštními tenkostěnnými buňkami, jimiž jest dno žlázek vyloženo, do vnitřního pletiva listův.

Dvoudomé květy, objevující se na stromech asi v 20. roce jich věku, skládají převislé jehnědy, jež rozvíjejí se záhy na jaře (v březnu a dubnu) ještě před listy, byvše před tím ukryty v lepkavých, lysých pupenech po stranách nejhořejší části větví. Jehnědy prašníkové (B) až 1 dm dlouhé mají hnědé, huňaté, dřípatě rozeklané šupiny (listeny F, b) a v jejich paždích stopečkaté ploché pohárky (o) — zastupující okvětí — do nichž jest vrostlo namnoze po 8 tyčinkách s červenými prašníky. Jehnědy pestíkové, obyčejně kratší jehněd prašníkových, mají též huňaté a dřípaté šupiny a v paždí jejich malé pohárky (F₁ o), ale v těch vězí spodní svojí polovinou vejčitý, dvoučlenný semeník se dvěma velikými, přisedlými, červenými bliznami.

Poněvadž není ve květech medoviny, jsou hmyzem málo navštěvovány a přenášení pylu se stromu na strom musí obstarávati hlavně vítr. Proto jest osyce i jiným