Na této straně začíná článek o rostlině:
Vrba zakrská - Salix herbacea [= Vrba bylinná - Salix herbacea]

Byla pozorována v rašelinných příkopech u Trčkova blíže slezských hranic (v Orličných horách) a v bařině u Fürstenhutu v Šumavě (jzáp. od Vimperka při samých hranicích); také snad roste u Třeboně a v horách Jizerských.

21. V. zakrslá (S. herbacea¹ L. — obr. 182) jest nízký keřík, jehož pníček i starší černé větve se plazí většinou v mechu. Poznává se ode všech ostatních vrb snadno dle 2 věcí: má listy vejčité až okrouhlé, na konci tupé, a drobounké jehnědy jednotlivě na koncích, nikoli po stranách větví. Ostatně jsou drobné listy krátce řapíkaté, po kraji jemně vroubkované, lysé, síťkovaně žilkované, a chudokvěté jehnědy mají jednobarevné, bledé listeny.

Květy prašníkové (F) skládají se ze 2 tyčinek, jejichž nitky bývají dole spolu srostlé; květy pestíkové (F₁) jsou zastoupeny lysým, téměř přisedlým semeníkem, z něhož se vyvinuje lysá tobolka (f).

Vyskytuje se v Krkonoších (Malá Sněžná rokle, Kotel, Brunberg) a v Jeseníku (Praděd, Petrštýn, Vel. Kotlina). Kvete v dubnu a máji.

Z míšenců, jichž Čelakovský uvádí v Analyt. květeně III. vyd. celkem 27, jsou u nás nejrozšířenější:

1. V. červená (S. rubra Huds., S. elaeagnifolia² Tausch - obr. 183) — míšenec z v. nachové a v. košařské (S. purpurea-viminalis). Má tenké, lesklé, lysé větve, podlouhle kopinaté, jemně vroubkovaně pilovité až skoro celokrajné, zprvu třpytivě hedvábité, posléze na líci lysé, tmavozelené, nelesklé, vespod jemně mrtnaté, vynikle žilnaté listy, válcovité, skoro přisedlé jehnědy, kratičce stopkaté, plstnaté semeníky (F₁) a v paždích prašníkových jehněd po 2 tyčinkách (F) dole někdy až do polovice nitkami spolu srostlých, s prašníky s počátku načervenalými, posléze špinavě žlutými.

Jest ze všech míšenců u nás nejhojnější. Kvete, v dubnu.

2. V. zelená (S. viridis Fr., S. Russeliana³ Koch) — jsouc míšencem v. křehké a v. bílé (S. fragilis-alba), jeví na sobě většinou znaky vrby křehké; listy s počátku hedvábité posléze olysají, mladší listy však zůstávají až do podzimu hedvábitě plstnaté. Listy na větévkách jehnědových jsou celokrajné, ostatní pilovité jako u vrby křehké. Šupiny jehněd jsou vpředu skoro lysé jako u vrby bílé. Stopky semeníků, v hořejší třetině namnoze temnozelených jsou asi tak dlouhé jako medové žlázky.

Sázívá se často na březích. Kvete v dubnu a máji.

¹) Lat. herbaceus = bylinný.

²) Listy (folia) podobají se tvarem listům hlošiny (Elaeagnus).

³) Ku poctě Alex. Russel-a, angl. lékaře a cestovatele.