Na této straně začíná článek o rostlině:
Vrba borůvkovitá - Salix myrtilloides

bobkolisté nebo šípovité; nicméně bývají listy též podlouhlo-kopinaté, z mládí trochu vlnaté, na líci tmavozelené, na rubu nasivělé. Palisty na mladých prýtech jsou polosrdčité, veliké, zdéli řapíku. Supiny jehněd jsou vpředu černsvé a lysé nebo hedvábitě mrtnaté semeníky (F₁) dloužeji stopkaté, se zřetelnou čnělkou rozeklanou ve 2 blizny. Chlopně zralých tobolek (f) svinují se hlemýžďovitě jako u druhů předch. Černající slove odtud, že vadnoucí listy její černají, což však i u některých jiných druhů se děje.

Byla pozorována posud jen u Gräfenberku poblíž Frývaldova ve Slezsku. U Opatovického rybníku blíže Třeboně a na Kozlu u Štáhlav (jzáp. od Plzně) jest vysázena. Kvete v dubnu a máji.

20. V. borůvkovitá (S. myrtilloides¹ L. — obr. 181) jest keřík pouze asi ½ m vysoký, s plazivým pníčkem a vystoupavými, lesknavými větvemi, připomínající vnějškem velice vrbu plazivou. Má drobné, vejčité nebo elliptičné, krátce zašpičatělé, namnoze celokrajné, lysé, z mládí trochu pýřité, na rubu sivé, po obou stranách síťkované listy a válcovité jehnědy na listnatých stopkách, rozvíjející se namnoze před listy v květnu a červnu; jehnědy pestíkové jsou řídkokvěté. Šupiny jehněd jsou zpředu červenavé, slabě chlupaté. Prašníky dvou volných tyčinek (F) každého kvítku, s počátku červenavé, po vypylení černají. Pestíky (F₁), spočívající na stopečkách 4—6krát delších nežli je žlázka, jsou lysé a mají blizny skoro přisedlé.

¹) t j. borůvce (= myrtillus) co do listů podobná (— ειδής).