Na této straně začíná článek o rostlině:
Vrba laponská - Salix Lapponum [= Vrba laponská - Salix lapponum]

Vyskytuje se v Šumavě nad Černým a Plekenštejnským jezerem, kde ji poznal a určil r. 1879. prof. Čelakovský. Hojnější jest v lesích alpských. Kvete jako předch. až v máji a červnu.

15. V. laponská (S. Lapponum L., S. arenaria¹ L. — obr. 176) jest nízký keřík, vyhánějící z přímého pníčku větve namnoze hrbolaté, neojíněné, někdy na zemi položené, vrcholky svými sotva přes ½ m do výše se zvedající. Listy jsou vejčité až podlouhlo-kopinaté, 3—5krát tak dlouhé jak široké, k oběma koncům súžené, celokrajné, na rubu (zvláště z mládí) šedoplstnaté, na líci smutně zelené, později svraskalé, tuhé, skoro kožovité. Tlusté, silně huňaté jehnědy prašné jsou skoro přisedlé a rozvíjejí se až v máji a červnu brzy před listím; válcovité, hustokvěté j. pestíkové jsou stopkaté, na spodu s několika malými lístky a rozvíjejí se s listím současně. Drobné šupiny jehněd jsou huňaté, zpředu černavé a chovají v paždích po 2 tyčinkách (F), s prašníky i po vypylení žlutými, po případě přisedlý plsťnatý semeník (F₁) s dosti dlouhou čnělkou.

Rostouc hojněji v Alpách a na severu (v Laponsku), vyskytuje se u nás na bařinatých a pramenitých místech vysokých Krkonoš a nejvyšších vrcholků Jeseníku.

¹) Lat. arenarius= písečný.