Na této straně začíná článek o rostlině:
Vrba ušatá - Salix aurita
Vrba plazivá - Salix repens

10. V. ušatá (S. aurita L., Ohrenweide - obr. 172) jest namnoze nízký keř s tenkými, tuhými, šedými větvemi, které jsou za mlada kaštanově červenohnědé a lysé. Opak vejčité listy pouze asi dvakrát tak dlouhé jak široké (1.2— 3.7 cm dl. a 0.8—2.5 cm šir.), v přední třetině nejširší, zakončují se krátkou, do zadu ohnutou špičkou; mají vlnovitě pilovitý okraj, svraskalou, kalně zelenou svrchní stranu a šedoplsťnatý nebo pýřitý rub. Palisty, oproti jiným druhům dlouho neopadávající, jsou ledvinovité, na mladých letorostech značně veliké, tak že téměř přesahují krátký, plsťnatý řapík. Malé válcovité jehnědy, ukryté s počátku v lysých pupenech a rozvíjející se v dubnu a květnu před listy, jsou přisedlé po stranách větví a podepřeny několika listeny. Zelené šupiny jejich jsou zpředu rezavé. Květy prašníkové (F) i pestíkové (F₁) jakož i tobolky plodní (f) shodují se s květy a tobolkami jívy.

Jest obecnou na pokrajích lesův, u potokův a na vlhkých lukách.

11. V. plazivá (S. repens L. - obr. 173) má krátký, po zemi i v zemí více méně plazivý pníček, z něhož vyrůstají tenké větve buď poléhavé neb vystoupavé, jen asi ½ m dlouhé. Drobné listy jsou vejčité až úzce kopinaté, krátce přišpičatěné, obyčejně po kraji ohrnuté, celokrajné nebo nepatrně zoubkované a alespoň na rubu stříbřitě šedoplstnaté, později i zde někdy olysalé, sušením snadno černající. Drobné, přisedlé, vejčité jehnědy, vyrůstající v dubnu a květnu před listy po stranách větví, chovají v paždí brvitých, zpředu černonachových šupin