Na této straně začíná článek o rostlině:
Vrba křehká - Salix fragilis
Vrba pětimužná - Salix pentandra

2. V. křehká (S. fragilis L., Knackweide - obr. 164) shoduje se ve většině vlastností s vrbou bílou až na tyto: Mladé větve jsou snadno lámavé, zvláště v tom místě, kde vyrůstají z kmene. Kopinaté až podlouhlo-kopinaté, na řapících 1—2žlázné, vespod bledozelené listy (L) jsou v mládí lepkavé, později obak

lysé a na líci hladké, na větévkách květonosných menší a většinou celokrajné, všude jinde pilovité, se zoubky obrácenými dovnitř. Jehnědy jsou dosti tlusté, a opak vejčité jednobarvé šupiny jejich celé porostlé dlouhými chloupky. Květy pestíkové (F₁) chovají na spodu 2 medové žlázky a lysé semeníky mají 2-5krát tak dlouhé stopky jako jest zadní žlázka (kdežto u v. bílé jsou stopky sotva zdéli medové žlázky). Tyčinky (F) jsou zpravidla 2, ale někdy jich bývá též až 5.

Roste hojně na podobných místech a kvete v týž čas jako v. bílá. Lámavých větví nelze k pracím košařským upotřebiti.

3. V. pětimužná neboli mandlovka (S. pentandra¹—obr. 165) liší se ode všech ostatních vrb hlavně tím, že má v paždí šupin prašníkových jehněd místo dvou vždy 5—10 tyčinek (F). Mladé větve jsou lámavé jako u v. křehké, listy však jsou širší nežli u obou druhů předch., vejčitě nebo podlouhle elliptičné, poněkud podobné listům střemchy, na líci lesklé, v mládí lepkavé, po kraji jemně pilovité a to jak listy na větvích jalových, tak na větévkách jehněd; na svrchní straně řapíků bývá namnoze několik žlázek (L). Poněvadž listy voní a chutnají poněkud hořce jako mandle, zove se tento druh též mandlovkou. Jednobarvé šupiny dosti tlustých, zároveň s listy se rozvíjejících

¹) Slož. z řec. πέντε = pět + άνήρ, άνδρός = muž (zde prašník).