Bejlomorka vrbová (Cecidomyia salicis Schx. — obr. 160) — vytváří na mladých větvích boulovité nádory, na nichž vyrůstají zakrslé větvičky následkem podráždění pletiva larvami v nádorech žijícími. Když na podzim listy opadají, jsou hnědé, uschlé nádory na koncích větví tím patrnější.

Bejlomorka jívová (Cecidomyia seu Hormomyia capreae Winn. — obr. 161) — působí na listech (zvláště na obvodě) tvrdé, hnědožluté až tmavohnědé, ploché nádorky, v jejichž nitru žijí larvy.

5. Z chobotnatého hmyzu zasluhuje zmínky pěnodějka obecná (Aphrophora spumaria L. — obr. 162), drobný, žlutavě šedý křís, jehož lysé, zelenavě bledé larvy zahalující se do bílé pěny (»čertovy sliny«) vyssávají listy.

6. Drobouncí roztoči z rodu Phytoptus, vyssávajíce z listů štávy, jsou příčinou, že okraje listové se ohrnují (obr. 163 r).

Z drobnohledných hub způsobují na listech choroby nejčastěji tyto:

1. Melampsora salicina Lév. — vytváří na rubu listu žlutou rez, která zejména u jiv pokrývá často celý povrch (obr. 163 a).

2. Rhytisma salicinum Fr. — dělá na listech černé, tvrdé, lesklé strupy (obr. 163 b), kdežto Uncinula adunca Wallr, vytváří skvrny bělavé.

3. Tmavohnědé, poněkud vyvýšené puchýřky na chorobných místech listů pocházejí od houby Gloeosporium salicis Wenst. — obr. 163 c).

Pozn. Někdy vyskytuje se vrba bílá s větvemi žloutkově nebo červenavě žlutými, kteroužto odrůdu považují někteří za samostatný druh, zovouce jej v. žloutkovou nebo zlatolýčím, potočnicí (S. vitellina L.). Prutovité větve její hodí se zvláště dobře na výrobky košařské.