Na této straně začíná článek o rostlině:
Vrba mandlová - Salix amygdalina [= Vrba trojmužná - Salix triandra]

jehněd jsou podlouhlé, jen dole kadeřavě pýřité; před uzráním plodů však opadávají jako u obou druhů předch. Stopky semeníků (F₁), které se končí zřetelnou čnělkou s rozeklanou bliznou a dospívají v lysé tobolky, jsou asi zdéli zadní žlázky.

Roste dosti hojně v lesních mokřadlech, u břehů vod a v rašelinách. Kvete až v máji a začátkem června.

Má ze všech vrb nejpevnější dříví. Listův užívá se v domácím lékařství místo kůry chinové a ve zvěrolékařství.

4. V. mandlová neboli trojmužná (S. amygdalina L., S. triandra¹ L., Mandelweide - obr. 166) podobá se celkem v. křehké, ale větve její nejsou lámavé, nýbrž ohebné. Mimo to má tyto význačné vlastnosti: Podlouhle kopinaté, lysé, nelepkavé, po kraji pilovité listy jsou na líci lesklé, na rubu zřetelně útle síťkovano-žilnaté a při tom buď sivozelené, nelesklé anebo bledě travozelené, trochu lesknavé; mají namnoze bezžlázné řapíky a na spodu jich na mladých prýtech polosrdčité palisty, které ovšem záhy opadávají. Jehnědy, vyrůstající na postranních listnatých větévkách a s listy zároveň v dubnu a máji se rozvíjející, jsou štíhlé, dosti řídkokvěté, listy na spodu jejich namnoze pilovité jako listy ostatní a jednobarevné (žlutozelené), zpředu dosti lysé, jen dole pýřité šupiny jsou vytrvalé (— neopadávajíce před uzráním jako u druhů předcházejících). Květy prašníkové (F) mají po 3 tyčinkách a na spodu jejich 2 žlázky; květy

¹) Slož. z řec. τρεις, τρι = tři + άνήρ, άνδρός = muž (zde prašník).