rostliny skoro týž význam jako tři semena jednokelná, v různých polohách na větev stromu přilepená.

Zajímavo též sledovati postup, jakým mladičká rostlinka se vyvíjí (obr. 9). Ze semena, přilepeného lepkavou massou (m) na vhodnou větev, vyroste v květnu klíček, který unikaje před sluncem, leze do štěrbin borky (1). Proniknuv k živé vrstvě kůry, rozšíří se na konci v tak zv. podpůrnou desku (2) a setrvá v tomto stavu až do příštího roku, kdy obal semenný od něho odpadne. Má tudíž mladinká rostlinka v prvním roce tvar jednoduchého kořínku na spodu terčovitě rozšířeného. Druhého roku podpůrná deska ještě více se rozšíří, pletivo korové počne pod ní měknouti a ze středu jejího vyroste kuželovitý kořínek (obr. 10 B). Proniknuv celou korou, tento kořínek rozvětvuje se v zelenavé provazce (haustoria prvotná — obr. 9 č. 4), které se táhnou mezi korou a dřevem, vystřebávajíce z hostitelky výživné látky v těchto místech zvláště hojně nahromaděné. Později vysílají zelenavé provazce ze spodní strany do dřeva četné ssavé kořínky (haustoria druhotná - obr. 10 4), čímž jest existence cizopasnice zajištěna.

Na druhém konci, s něhož obal semenný odpadl a dělohy zaschly, vyrostou z konečného pupenu ve 2. roce dva listy (obr. 9 č. 3). Ve třetím roce vyroste z paždí každého listu nová větévka se dvěma listy na koncích, z jejichž úžlabí následujícího roku opět nové větévky vyrůstají, a tak to pokračuje. Poněvadž každého roku přibude lodyze jen o jeden stupeň rozvětvení, možno dle toho odhadnouti stáří rostliny. Ve 4. roce objeví se na rostlině první květy.

Na konec dlužno podotknouti, že na haustoriích prvotných vznikají pupeny, které prorážejíce kůru, vzrůstají v nové rostliny. Tím může na větvi kolem místa, na něž přilepeno bylo semeno jmelí, vzniknouti znenáhla celý trs rostlin.

Jmelí poutalo od dávných dob pozornost člověka snad právě proto, že rostouc v korunách stromů, zdálo se býti sesláno přímo od bohů s nebe. Z téže příčiny asi připisována mu byla v starých dobách nejen zázračná moc léčivá, nýbrž i moc kouzelná. V bájesloví všech starých národů hraje často důležitou úlohu. Persefone na př. otvírá větévkou jmelí brány podsvětí a také Aeneáš vstupuje do podsvětí s ratolestí tohoto kříčku. Zvláštní úcty požívalo však jmelí, zejména rostlo-li na dubech, u starých národů keltických a germánských. O keltických druidech vypravuje Plinius (XVI. 44), že konali pod dubem, na němž spatřili jmelí, zvláštní pobožnost; po té vylezl kněz v bílé roucho oděný na strom a uřízl jmelí zlatým srpem. Věřiliť, že nápoj z takového jmelí připravený má zázračnou moc a pomáhá proti otrávení. Také staří Čechové, dle zprávy Štítného, jmelím (stienkou) čarovali.