Na této straně začíná článek o rostlině:
Hruštička menší - Pirola minor [= Hruštička menší - Pyrola minor]
Jednokvítek velekvětý - Monesis grandiflora [= Jednokvítek velekvětý - Moneses uniflora]

měňuje. Poznává se však dle toho, že má bílé nebo narůžovělé koruny kulovatě (nikoli rozevřeně) zvonkovité, tyčinky kolem semeníku skoro stejně skloněné (nikoli nahoru ohrnuté) a čnělku nepatrně prohnutou, téměř rovnou, nicméně z koruny vyčnívající a na konci pod bliznou náhle v terč se rozšiřující. Vejčitě kopinaté ušty kališní jsou asi o polovici kratší kor. plátků, špičkami poněkud od koruny odstálé a dole se nekryjící.

Roste ve stinných, horních lesích v krajích posudetských, v horách Krušných, českém Středohoří, vzácněji v hornatině křivoklátsko-berounské a v poříčí střední Otavy, na Moravě v části severní, i střední, ve Slezsku v okolí Bělska, Frývaldova i j. Dobou květu shoduje se s oběma předch.

4. H. menší (P. minor L. - obr. 4) připomíná ve všech svých částech h. prostřední, jest však slabší a má rovnou, na semeníku kolmo stojící a nahoře v terč rozšířenou čnělku s 5laločnou, rozloženou bliznou; jsouc kratší semeníka, čnělka z kulovitě sevřené, nejčastěji narůžovělé koruny nevyčnívá. Srdčito-vejčité, ke koruně přitisklé ušty kališní jsou několikráte kratší koruny a dole se vespolek kryjí. Listy mají tvar vejčitě okrouhlý, kdežto u hr. prostřední jsou listy skoro okrouhlé, útle přišpičatěné.

Roste v lesích a kvete asi v týž čas jako předch.

Rod 2. Jednokvítek¹ velekvětý (Monesis¹ grandiflora Salisb., Pirola² uniflora³ L., Moosauge - obr. 5) jest něžná bylinka vyhánějící z vytrvalého oddenku několik kopisťovitě vejčitých, pilovitých listů a jednoduchý, 5—10 cm, ve vyšších polohách často jen 2 cm vysoký stvol s konečným, nícím květem, pod nímž více méně hluboko bývá přisedlý listen. Květ (obr. 6) má 5dílný kalich o vejčitých cípech, 5plátečnou, bílou, rozloženou, vonnou korunu, 10 tyčinek a přímou čnělku, zakončenu 4—5laločnou bliznou (n).

Poněvadž rostlina vytváří pouze jediný květ za celý rok, zůstává květ dlouho čerstvý, neodkvétaje, aby doba k návštěvě hmyzu a přenesení pylu byla hodně prodloužena. Opylení děje se podobným způsobem, jak pověděno u hruštičky jednostranné (str. 7). Aby však blizna mohla býti dodatečně zúrodněna pylem vlastního květu, zvedá se dle pozorování Kernerových později květ, původně zcela převislý (obr. 6 A), v polohu šikmou (obr. 6 B), tak že pyl ze zralých prašníků může na bliznu dopadati. Plod jest tobolka, obsahující četná a tak drobounká semena, že na 1 g se jich vejde 25.000.

Zralé tobolky (obr. 5 f) pukají postranními skulinami jako u hruštiček, ale oproti převislým tobolkám hruštiček jsou ztuha přímé.

¹) Z řec. μόνος = jediný.

²) Viz pozn. ²) na straně 3.

³) Z lat. unus = jeden + flos = květ.