Na této straně začíná článek o rostlině:
Hruštička zelenokvětá - Pirola chlorantha [= Hruštička zelenokvětá - Pyrola chlorantha]
Hruštička prostřední - Pirola media [= Hruštička prostřední - Pyrola media]

а 5plátečnou, otevřeně zvonkovitou korunu (c), dvakrát delší kalicha. Tyčinek jest 10 obdiplostemonických (obr. 2); nitky jejich, nejdříve dolů, potom vzhůru ohnuté (F), nesou hnědé prašníky, které se nahoře súžují a tamtéž otvírají dvěma děrami. Původně (před rozvitím) jsou prašníky extrorsní a obráceny súženým koncem dolů; brzy se však stočí, tak že súžený konec (v němž se později udělají díry) směřuje nahoru. Zajímavé jest též, že zralá zrnka pylová jsou po 4 spolu slepena v tak zv. tetrady.

Opylení květů, obyčejně homogamických, může se s počátku díti jen pylem cizím, an pyl vysypává se ze zralých prašníků mimo bliznu (obr. 3 A). Poněvadž však jsou květy, nemajíce medoviny, hmyzem málo navštěvovány, ohýbá se záhy čnělka, takže blizna zaujme místo zrovna pod prašníky. Jsouc rozdělena v pět lepkavých lalůčku, zachycuje snadno pyl, jenž pak ze zralých prašníků na ni dopadá a jím se zúrodňuje (obr. 3 B).

Svrchní, kulatý, 2brázdý semeník (F₁), skládající se z 5 zákorunních plodolistů (obr. 2), má esovitě dolů prohnutou čnělku, která se na konci rozšiřuje znenáhla v kruhovitý terč, nesoucí laloky bliznové, a jsouc mnohem delší semeníka, z koruny daleko vyčnívá. Plod je převislá, 5pouzdrá tobolka (obr. 1 f, f₁), obsahující četná semena, upevněná ve vnitřních úhlech pouzder; dozravši (f) puká pouzdrosečně (uprostřed pouzder) 5 postranními skulinami — vlastně pěti chlopněmi, které však na spodu a na vrcholku zůstávají spojeny. Tím zamezuje se, aby semena nevysypávala se ze zralých tobolek všecka zrovna pod rostlinu mateřskou; jsouce totiž v tobolkách zadržována, vytrušují se z nich hlavně jen tehdy, když jimi pohybuje vítr, při čemž mohou zalétnout! dále od rostliny.

Jak uvedeno již ve znacích povšechných, obsahují drobounká, nad míru lehounká semena (г), zahalena volnou, váčkovitou slupkou, velice nepatrný klíček, na němž nelze pozorovati ani stopy po dělohách; klíčiti je dosud ještě nikdo neviděl.

Roste hojně ve stinných lesích a křovinách, zvláště mezi mechem a na rašelinných místech. Druhdy užívalo se listů hořce chutnajících v lékařství.

2. H. zelenokvětá (P. chlorantha¹ Sw. - obr. 1 M) jest předch. druhu velice podobna, lišíc se od něho hlavně jen tím, že má šupiny na stvolu úzké, čárkovité, listeny mnohem kratší stopek, a ušty kališní vejčité, přitisklé, asi 4krát kratší koruny, která jest barvy zelenavě bílé, do žluta přecházející.

Roste 11a podobných místech jako hr. okrouhlolistá dosti hojně. Kvete v červnu a červenci.

3. H. prostřední² (P. media Sw. - obr. 1 N) podobá se vnějškem též velice oběma druhům předcházejícím i následujícímu, tak že se s nimi často za-

1 ) Z řec. χλωρός = žlutozelený + ανδος = květ.

2 ) Prostřední slove odtud, že co do vnějšku stojí asi uprostřed mezi h. okrouhlolistou a h. menší.