Na této straně začíná článek o rostlině:
Devětsil bílý - Petasites albus
Devětsil Kablíkové - Petasites Kablikianus [= Devětsil Kablíkové - Petasites Kablikianus]

hmyz ku květům spíše přilákán, jsou úbory nahloučeny v nápadná květenství a. stvoly i se šupinami namnoze téže barvy jako květy. Jest toho zde tím více třeba, ana rostlina kvete záhy na jaře, kdy ještě mnoho hmyzu nelétá, roste na místech stinných, málo otevřených a má úbory poměrně drobné, bez paprsků.

Roste na březích potoků, vlhkých lukách a v příkopech. Vyháněje z oddenku, pod zemí plazivé, až 1 m dlouhé výhonky a vytvářeje na nich nové odnože, vyskytuje se často pospolitě.

Pronikavě páchnoucích kořenů užívalo se dříve v lékařství; dosud užívá se jich ve zvěrolékařství a rozemnuté, čerstvé listy přikládají venkované na rány.

Pozn. Na lukách u Vsetína ve vých. Moravě byla pozorována odrůda mající zákrovní listeny zelené, jen po krajích načervenalé a koruny obojakých kvítků skoro bílé, pouze bledorůžově naběhlé, s ušty dosti vzpřímenými — d. klamný (P. off. β fallax Uechtr.)

2. D. bílý (P. albus Gärtn., Tussilago alba L. - obr. 750) poznává se od předch. hlavně tím, že má plazivý oddenek na konci neztloustlý, na stvolu šupiny žlutavě zelené listy v obrysu srdčitě okrouhlé, po kraji úhlatě zubaté, o zubech hrotitých, květenství sice chudší, ale kytkovité, anyť spodní stopky hroznu jsou obyčejně prodlouženy a při. tom 2-4úborné; květy mají koruny žlutavě bílé. Také v tom jeví se podstatný rozdíl, že ramena čnělek (l) obojakých květů jsou čárkovito-kopinatá, dlouze přišpičatělá, kdežto u d. obecného jsou vejčitá, mnohem kratší (obr. 749 l).

Roste nejraději ve vlhkých horských lesích, u lesních potůčků, ve žlebech a na horských lukách v kladském Sněžníku, horách Orličných, Krkonoších a horách Jizerských i jejich předhořích, v horách Krušných, v hornatině karlovarsko-teplické, příbramských Brdech a vysočině Českomoravské, jakož i v předhořích a horách na Moravě a ve Slezsku. Kvete hlavně v dubnu.

3. V Krkonoších, zvláště na březích a ve štěrku Labe od Spindelmühle až po Vrchlabí, ale také v Kotli i j. vyskytuje se d. Kablíkové¹ (P. Kablikianus Tausch), shodující se oddenkem ke konci hlizovitě ztloustlým, a hustým hroznovitým květenstvím s d. obecným, žlutavě bílými korunami však s d. bílým. Proto jej

¹) Ku poctě Josefiny Kablíkové, choti lékarníka ve Vrchlabí, která pilně botanisovala v Krkonoších jakož i v okolí Františkových a Marianských Lázní.