Na této straně začíná článek o rostlině:
Podbělice horní - Homogyne alpina [= Podbělice alpská - Homogyne alpina]
Devětsil (rod) - Petasites
Devětsil obecný - Petasites officinalis [= Devětsil lékařský - Petasites hybridus]

Z listů vaří si lid thé proti kašli. Kneipp odporučuje mimo to přikládati v chorobách plicních čerstvé listy na prsa, jakož i dávati je na otevřené rány, poněvadž prý odbírají horkost.

Rod 43. Podbělice horní (Homogyne¹ alpina Cass., Brandlattich - obr. 748) jest vytrvalá bylina s plazivým oddenkem, z něhož vyhání růžici přízemních, dlouze řapíkatých, srdčitě ledvinovitých, úhlatě zubatých listů a současně s nimi jednoduchou, as 2 dm vysokou, hustě šedohuňatou lodyhu s několika zakrnělými listy (šupinami) a jediným konečným úborem, zřídka dvěma úbory květními.

Úbory mají jednořadý, obyčejně nachově naběhlý zákrov a obsahují na bezplevném lůžku červenavé nebo bělavé, vesměs plodné kvítky dvojího druhu: uvnitř obojaké, s korunami trubkovitými (F), na obvodě nemnohé pestíkové, s korunami niťovitými (F₁), v jednořadém paprsku. Prašníky a ramena čnělek jsou jako u podběle. Nažky (f) jsou věnčeny jednoduchým chmýrem.

Roste v močálovitých lesích a na lesních lukách Sudet, hor Krušných, Šumavy, Blanského lesa, Ještědu, jakož i v Beskydách.

Rod 44. Devětsil² (Petasites³, Pestwurz) má stvoly mnohoúborné a květy v úborech dvoudomě mnohomanželné. Vyskytuje se u nás ve 3 druzích:

1. Devětsil obecný (Petasites officinalis Mönch., Tussilago petasites L. -obr. 749) vyhání z plazivého, na konci hlizovitě ztloustlého, na povrchu hnědého oddenku záhy na jaře jednoduché, jako prst tlusté, duté, šedoplsťnaté, nachově naběhlé stvoly, které jsou porostlé místo listů nachovými šupinami a zakončují se bohatým hroznem úborů. Okrouhlé nebo trojhranné, na spodu srdčitě vykrojené, po kraji chobotnatě mělce zubaté, s počátku šedoplsťnaté, později olysající listy vyvinují se jako u podběle z jiných pupenů nežli květonosné stvoly a rozvíjejí se dokonale teprve po odkvetení, dosahujíce neobyčejných rozměrů — až přes ½ m šířky. Šedoplsťnatý povrch chrání mladých listů před vnějšími nepříznivými vlivy, zejména zimou a deštěm. Veliký rozměr jejich jest jim pak zvláště proto ku prospěchu, že jím mohou spíše nějaký paprsek sluneční zachytiti; rosteť devětsil nejčastěji ve stínu křů a stromů, jejichž větvemi sluneční paprsky jen spoře se prodírají; kdyby měl listy malé, snad by na některý list sluneční paprsek nikdy se ani neusmál. Že vysvětlení velikých rozměrů listových v tomto smyslu je správno, o tom svědčí nejlépe okolnost, any jedinci rostoucí na otevřeném místě, vytvářejí listy asi o polovinu menší.⁴)

¹) Slož. z řec. δμός = současný + γυνή = žena (zde květy pestíkové), vzhledem k té okolnosti, že s obojakými květy v terči současně se vyvinují pestíkové květy v paprsku; srovn. s podbělem na str. 557.

²) Dle Př. Sobotky (Rostlinstvo v národním podání) jest správno říkati devesil, z lit. debesis = oblak, vzhledem k velikým listům; lid utvořil si devětsil prostonárodní etymologií a vzhledem k něm. Neunkraut. Také v jiných řečech slovanských se toto jméno vyskytuje, znamenajíc ovšem rostliny různé, na př. rus. девяасплъ, pol. dziewięsil, chorv. devesilj atd.

³) Z řec. πέτασος = širák, klobouk s velikou střechou; možnoť velikých listů použiti jako stinidla.

⁴) Ostatně i jiné rostliny stinných míst vyznačují se velikými, plochými listy, na př. aron, vraní oko, kyčelnice, dymnivky, netýkavka, konvalinka, česnek medvědí atd.