Na této straně začíná článek o rostlině:
Oman německý - Inula germanica
Oman hnidák - Inula conyza [= Oman hnidák - Inula conyzae]

Teplicko-Žatecku, v střední a jižní Moravě, pořídku též ve Slezsku. Kvete jako oba předch. až v červenci a srpnu.

4. O. německý (I. germanica L. - obr. 738) jest vytrvalá bylina, 3 až 6 dm vysoká, kalně zelená a nepříjemně vonná. Přímá, vlnatě pýřitá, nahoře huňatá lodyha rozvětvuje se v chocholičnatou, mnohoúbornou latu a je hustě porostlá podlouhlými až podlouhle kopinatými, žláznatě drobně tečkovanými, na rubu síťnatě žilnatými a více méně vlnatými, celokrajnými až slabě zoubkatými, přisedlými listy; hořejší listy jsou na spodu slabě srdčité a lodyhu do polou objímají. Drobné úbory, rozvíjející se v čci a srpnu, mají válcovité zákrovy složeny z listenů velice nestejných (1, 2, 3): vnějších tupých, ku konci bylinných, temněji

zbarvenou špičkou ohnutých, vnitřních špičatých, suchomázdřitých. Žloutkově žluté kvítky jsou v terči obojaké, trubkovité (F₁), na obvodě úzce jazykovité (F₁), ale jen o málo delší nežli jsou květy terče a tudíž jen úzký paprsek vytvářející. Podlouhlé, hnědé nažky jsou lysé.

Roste na podobných stanovištích a v týchž okresích jako předch.

5. O. hnidák¹ (I. conyza¹ DC., Conyza squarrosa L. — obr. 739) poznává se s předch, druhem ode všech ostatních ornanů na první pohled: má totiž četné, poměrně drobné úbory sestaveny v chocholičnaté latě. V prvním roce vyhání z krátkého, tlustého, žlutého oddenku pouze několik listů, ve druhém roce však přímou, 3-8 dm vysokou, pýřitě plsťnatou lodyhu, která jest řídce porostlá listy a nahoře se rozvětvuje, jak už svrchu pověděno, v bohatou, chocholičnatou latu. Kalně zelené, žláznatě tečkované, nelibě páchnoucí listy jsou elliptičné až elliptičně kopinaté, drobně zoubkaté až celokrajné, na líci jemně pýřité, na rubu krátce plsťnaté, dolejší v řapík stížené, až přes 1dm dlouhé, hořejší súženým spodem přisedlé, ale nikoli objímavé. Úbory, spočívající na stopkách často nachově naběhlých, mají střechovitý zákrov složen z listenů štětinatě brvitých, z nichž vnitřní jsou delší a suchomázdřité, přitisklé, vnější kratší, bylinné a odstálé. Vnitřní kvítky úborů (F) jsou obojaké, trubkovité, hnědožluté, vnější (F₁) jsou pestíkové, též trubkovité, ale tenčí a jemnější nežli květy terče a nepravidelně 3zubé, načervenalé; jsouce o málo delší květů vnitřních a stojíce přímo, květy obvodové nevytvářejí znatelnějšího paprsku. Vzhledem k této poslední vlastnosti, kterou se hnidák ode všech ostatních druhů liší, oddělil jej Linné od omanů a povýšil na samostatný rod - Conyza.

Nažky jsou oproti nažkám druhu předch. alespoň v hořejší části srstnaté.

¹) Druhdy užívalo se odvaru z této byliny na zničení hnid a proti svrabu (= řec. κνύξα).