Na této straně začíná článek o rostlině:
Oman srstnatý - Inula hirta

Otavy a Krumlovsku, jakož i v jižní, střední a vých. části Moravy a ve Slezsku těšínském. Kvete současně s předch.

Bývá jako druh předch. i násl. často mylně považován za arniku.

3. O. srstnatý (I. hirta L. — obr. 737) podobá se vnějškem oběma druhům předch. Má přímou, hranatou, 2-4 dm vysokou, nejčastěji jednoúbornou, řidčeji 2-3úbornou lodyhu, podlouhlé nebo podlouhle kopinaté, slabě zoubkaté až celokrajné, sítnatě žilnaté, tmavozelené, súženým nebo zaokrouhleným spodkem přisedlé listy a úhledné, zlatožluté, až 5 cm široké, silně vonné úbory. Oproti druhu předch. jest však na lodyze, listech i zákrovech posázen odstálými, bulvatými chlupy a na listech namnoze poset drobounkými žlázkami. Ostatně jsou vnitřní listeny zákrovní suchomázdřité, vnější bylinné, všecky asi stejně dlouhé, květy obvodové dlouze jazykovité a nažky lysé jako u o. vrbolistého.

Roste na suchých, kamenitých místech, travnatých stráních a po krajích lesních, zvláště na vápně a jílu v širším okolí pražském, středním a západ. Polabí,