Na této straně začíná článek o rostlině:
Oman mečolistý - Inula ensifolia

Roste porůznu na suchých lesnatých stráních, ve světlých lesích, na mýtinách a po krajích vinic. Kvete v červenci a srpnu.

Ke vzácnějším druhům omanů náleží ještě:

6. O. mečolistý (I. ensifolia L. — obr. 740) vyhání z krátkého oddenku ztuha přímou, 2—5 dm vysokou, lysou, dole často načervenalou, nahoře někdy vlnatě huňatou, jednoduchou, řidčeji chudě větvitou lodyhu, která je hustě porostlá tuhými, lesklými, podélně žilnato-pruhovanými, čárkovitě kopinatými až čárkovitými, znenáhla ve špici súženými, celokrajnými nebo slabě zoubkatými, po okraji drsnými, lysými, jen v hořejší části lodyhy trochu vlnatými, vesměs súženým dolejškem přisedlými listy a nese na vrcholku nejčastěji jeden,

zřídka 2—5 poměrně velikých úborů. Vnitřní listeny zákrovní jsou čárkovité, suchomázdřité, vnější kopinaté, trochu odstálé, na spodu chruplavčité, ku konci bylinné, často lupenovité. Krajní jazykovité květy, jsouce asi dvakráte tak dlouhé jako zákrov, tvoří široký paprsek barvy zlatožluté; vnitřní obojaké květy mají barvu oranžově žlutou. Nažky jsou lysé.

Roste na keřnatých, výslunných kopcích, kamenitých stráních a okrajích vinic porůznu v jižní a střední Moravě. V Čechách a ve Slezsku nebyl dosud pozorován. Hodí se též za ozdobnou květinu do zahrad. Kvete jako všecky předcházející až v červenci a srpnu.