Na této straně začíná článek o rostlině:
Oman luční - Inula britannica [= Oman britský - Inula britannica]
Oman vrbolistý - Inula salicina

1. Oman¹ luční (lnula² britannica³ L. — obr. 735) jest vytrvalá bylina (jako všecky omany) s hranatou, dole často červeně naběhlou, jednoduchou nebo v několik málo větví rozvětvenou, 2-8 dm vysokou lodyhou. Je-li lodyha rozvětvena, pak postranní, jednoúborné větve obyčejně převyšují úbor hlavní. Listy jsou kopinaté, celokrajné nebo mělce zubaté, dolejší súženy v řapík, hořejší srdčitým spodem poloobjímavě přisedlé, oboje měkké, na líci skoro lysé, na rubu i s lodyhou pavučinatě vlnaté, poseté vínožlutými žlázkami. Ostatně jsou listy co do tvaru i odění dle stanoviska značně proměnlivé. Veliké úbory (ú), měřící v průměru až 5 cm, mají bezplevné lůžko a zákrov složený z čárkovitě šidlovitých listenů, z nichž vnější jsou bylinné, vlnatě chlupaté, zdéli nebo delší listenů vnitřních, suchomázdřitých, přišpičatělých. Všecky květy jsou žluté: vnitřní obojaké, trubkovité (F), vnější — velice četné, nicméně však jen v jedné řadě — pestíkové, úzce jazykovité, paprskující (F₁). Někdy však paprsek docela chybí. Prašníky (a) mají na spodu 2 šidlovité přívěsky. Ramena čnělek (l) jsou asi téže povahy jako u rodu násled. (str. 553). Válcovité, žebernaté nažky (f) jsou krátce srstnaté a věnčeny jednoduchým, jednořadým chmýřím.

Roste na příkopech, u potoků, ti cest a na vlhkých lukách dosti hojně. Kvete jako většina omanů hlavně až v červenci a srpnu.

Lid sbírá oman, považuje jej mylně za arniku.

2. O. vrbolistý (I. salicina L. - obr. 736) vyhání z rovnovážného oddenku přímou, 3—5 dm vysokou, hranatou, obyčejně úplně lysou, jednoduchou a jednoúbornou, řidčeji 2-3úbornou lodyhu hustě porostlou tuhými, namnoze tmavozelenými, lesklými, síťnato-žilnatými, lysými nebo na rubu roztroušeně mrtnatými, ale žlázkami neposetými, podlouhle kopinatými, po kraji oddáleně pilovitými až celými, brvitě drsnými listy, které v dolejší části k lodyze přisedají spodkem okrouhlým, v hořejší části ji však srdčitým spodkem do polo objímají. Úbory (ú), asi tak veliké jako květy známé smetanky (pampelišky), mají zákrov složen z listenů dvojího druhu: vnitřních čárkovitých, žlutavých, suchomázdřitých, přitisklých, vnějších kratších, kopinatých, zelených, ku konci bylinných až listovitých, špičkami nazpět ohrnutých. Květy v terči i v paprsku jsou téže barvy a téže povahy jako u druhu předcházejícího. Nažky však jsou lysé.

Roste na kamenitých, keřnatých stráních, v lupenatých hájích, na jílovitých lukách, po krajích lesův a v křovištích severnější poloviny Čech, v poříčí střední

¹) Vyskytuje se i v jiných řečech slov., na př. rus. оманъ, уманъ, pol. oman, luž. vornan, chorv. srb. oman atd.

²) Tímto jménem (neznámého původu) zvali již staří Římané jistou bylinu.

³) Lat. britannicus = britský; v celé Evropě, tudíž i v Britsku (Anglii) rozšířený.