Na této straně začíná článek o rostlině:
Oman (rod) - Inula

vnější straně korun, která v úborech rozevřených jest obrácena k chladné zemi, při úborech zavřených k obloze, dlužno za to míti, že chrání něžné kvítky proti zimě a to tím spíše, že způsobeno jest anthokyanem, o němž zmínka se stala již ku př. u bramboříku na str. 39.

Roste hojně na trávnících a lukách, kvetouc téměř po celý rok. Také ve květnicích ji často pěstují pro okrasu s „plnými" úbory, podobnými drobným červeným nebo bílým růžičkám. Druhdy užívalo se odvaru jejího proti souchotinám.

Pěkná jest legenda vztahující se k úhledným úborům této oblíbené květinky: Matka Boží vila kdysi v zimě ke svátku svého synáčka umělé květiny. Jedno z nejpěknějších bylo bílé kvítko, při němž se Panna Maria upichla do prstu a zbarvila krvi svoji jeho okraj. Toto kvítko zalíbilo se Jesulátku tak velice, že mu vdechl život a proměnil je v sedmikrásku, kteráž na věčnou památku od té doby kvete i v zimě.

Rod 39. Oman (lnula, Alant) má prašníky ocasaté, nažky s chmýřím chlupovitým a lůžko bezplevné; obvodové jazykovité nebo úzce trubkovité, 3zubé květy stojí v jedné řadě; vyjimečně chybějí jazykovité květy docela.

Vyskytuje se u nás v 8 druzích: