Na této straně začíná článek o rostlině:
Zlatobýl pozdní - Solidago serotina [= Zlatobýl obrovský - Solidago gigantea]
Sedmikráska - Bellis perennis [= Sedmikráska obecná - Bellis perennis]

3. Z. pozdní (S. serotina Ait., S. glabra¹ Desf.) má prodloužený, větvitý oddenek, přímé, až přes 1 ½ m vysoké, dole lysé, nahoře útle pýřité lodyhy, kopinaté, i přes i dm dlouhé, ostře pilovité, po obou stranách lysé, jen na žilách vespod slabě mrtnaté listy a drobné úbory — nicméně o něco větší nežli u druhu předch. — v podobném bohatém květenství jako zl. kanadský; žluté kvítky mají na obvodě jazykovité koruny značně delší terče.

Jsa též domovem v severní Americe a pěstován u nás pro okrasu, někdy zplaňuje. Tak pozorován byl na př. při Zlatém potoku u Vranova blíže Opočna, ve vrboví u Troje (severně od Prahy), na břehu Labe u Děčína, při Dyji mezi Hardekem a Novým Hrádkem, při Svratce u Brna, při Moravě u Kroměříže i j. Kvete současně s druhem předcházejícím.

Rod 38. Sedmikráska² neboli chudobka (Bellis³ perennis⁴ L., Gänseblümchen, Massliebe — obr. 734) jest známá vytrvalá bylinka vyhánějící z válcovitého, větvitého, bohatě mrcasatého oddenku růžici přízemních, kopisťovitých, vroubkovaných listův a jednoúborné, 5 až 10 cm vysoké stvoly. Sličné úbory (ú) mají 2řadý zákrov složen ze šupinovitých listenův a bezplevné lůžko, které po odkvetení kuželovitě se prodlužuje. V terči jsou četné kvítky obojaké (F), jen asi dva mm dlouhé, s korunami trubkovitými, 4-5klanými, barvy žluté; na obvodě jsou květy pestíkové (F₁), s korunami jazykovitými, barvy bílé. Prašníky jsou bezocasé a ramena čnělek čárkovitá, více méně plochá, štětičkami chloupků nezakončená jako u rodů předch. Smačknuté, opak vejčité, žlutohnědé nažky (f) jsou bez chmýří.

Opylení děje se normálním způsobem, jak vysvětleno na straně 389. Poněvadž každého dne rozvije se jen asi jeden kruh kvítků, postupujíc od vnějška do středu, trvá to 12—15 dní, nežli celý úbor odkvete. Za tu dobu vystřídá se zajisté celá řada hmyzu po květech pyl roznášejícího.

Na večer a před deštěm ohýbají se úbory více méně k zemi a obvodové kvítky sklánějí se dohromady, činíce nad útlými kvítky terče ochrannou stříšku, aby netrpěly nočním chladem, rosou a deštěm.

Často bývají bílé koruny obvodových kvítků na vnější straně nebo alespoň na špičkách zbarveny nachově. Vzhledem k tomu, že toto zbarvení vyskytuje se nejvíce u rostlin, které rozkvétají za chladného počasí, a že jeví se vždy jen na

¹) Lat. glaber = lysý.

²) Srovn. pol. stokrotka, chorv. milica, gusja ružica, margetica, rus. маргаришка, маргаритки.

³) Z lat. bellis = sličný,

⁴) Lat. perennis = vytrvalý, po celý rok (per annum) kvetoucí.