Na této straně začíná článek o rostlině:
Starček poříční - Senecio fluviatilis [= Starček poříční - Senecio sarracenicus]

července a v srpnu, mají vnější odstálé listeny zákrovní, v počtu 3—5, uzounké, avšak zdéli válcovitého, často nahnědlého, 8-12listenného, namnoze mrtnatého zákrovu vnitřního; na obvodě jest jazykovitých, přímo odstálých květů v každém úboru nejčastěji pouze 5 (— někdy však také až 8). Nažky jsou lysé.

Roste dosti hojně na mýtinách, lesních lukách a stráních hornatějších poloh.

Pozn. Odrůda tohoto starčku s užšími, vesměs řapíkatými (neb alespoň na spodu řapíkatě súženými), neobjímavými, na rubu i s lodyhou dosti lysými listy a menšími úbory, jejichž podlouhle válcovité zákrovy jsou nažloutlé a lysé, považuje se od některých botaniků za zvláštní druh — s. Fuchsův¹ (S. Fuchsii Gmel., S. saracenicus² L. p. — obr. 686).

Roste v týchž polohách jako předcházející; bývá u nás ještě častější.

8. S. poříční (S. fluviatilis Wallr., S. saracenicus² Autt., L. p. — obr. 687) je ze všech našich starčků nejstatnější, neboť dosahuje někdy výše až 2 m. Má vytrvalý oddenek s prodlouženými, plazivými výběžky, hustě listnatou, rozbrázděnou lodyhu zakončenu bohatou chocholičnatou latou a travozelené, přítuhé, přímo odstálé, dosti lysé, brvité listy podlouhle kopinaté, nestejně pilovité, se zuby na-

1 ) Srovn. pozn. ¹) na str. 591. ve sv. II.

2 ) Lat. saracenicus = turecký, poněvadž v Arabii užívali druhdy jeho listů v lékařství.