Na této straně začíná článek o rostlině:
Starček rukvolistý - Senecio erucaefolius [= Starček roketolistý - Senecio erucifolius]
Starček hajní - Senecio nemorensis [= Starček hercynský - Senecio hercynicus]

střední a hořejší listy lodyžní jsou ouškatým spodkem přisedlé a mají konečný úkrojek poměrně malý, klínovitý, postranní úkrojky, nejčastěji po každé straně 4, podlouhlé a rovnovážně odstálé. Zřídka bývají dolejší listy neděleny nebo jen mělce rozeklány. Úbory podobají se úplně úborům přímětníku, mají však listeny zákrovu široké, náhle přišpičatěné. Nažky jsou i v terči lysé nebo přeútle pýřité.

Jest bylina 2letá, s podobným oddenkem, jaký má přímětník.

Roste na vlhkých lukách, v křovích, na březích, v příkopech a při lesních potocích ve vých. Polabí, Třeboňsku, Budějovicku, v poříčí střední Otavy, v okolí Chuděnic (záp. od Domažlic), u Kamenného rybníku¹ blíže Bolevce (severně od Plzně); na Moravě a ve Slezsku porůznu v nižších polohách. Kvete od června do září.

6. S. rukvolistý (S. erucaefolius L., S. tenuifolius Jacq. — obr. 684) podobá se též chocholičnatě větvitou lodyhou, peřenodílnými listy a úbory květními (o rovnovážně odstálém paprsku jazykovitých květů) přímětníku; liší se však od něho i od předcházejícího druhu tím, že z vytrvalého oddenku vyhání také plazivé výběžky a neplodné lodyhy a že vnější zákrov (z₂) skládá se ze 4—6 listenů, jež sahají skoro do polovice zákrovu vnitřního kdežto u předcházejících obou druhů jsou tyto listeny (obyčejně jen 2) zcela nepatrné a kratičké. Ostatně jest lodyha hustolistá, listy jsou kalně zelené, trochu tuhé, na rubu pavučinaté, úkrojky spodnějších listů často rozevřeně 2—3klané, hořejších listů čárkovité, špičaté, celokrajné, často na kraji ohrnuté a nažky (f) vesměs (v terči i v paprsku) chlupaté.

Roste v příkopech a na pokraji lesů, na kamenitých stráních a v křovích středního Polabí, v Jičínsko-Boleslavsku a Teplicko-Žatecku, jakož i v jižní a střední Moravě (Brněnsku, Znojemsku, Jihlavsku) a ve Slezsku. Kvete současně s předch.

7. S. hájní neboli Jacquinův² (S. nemorensis L., S. Jacquinianus² Rchb. — obr. 685) vyhání z krátkého, vytrvalého oddenku přímou, až přes 1 m vysokou, nahoře ve volnou, chocholičnatou latu rozvětvenou lodyhu, porostlou travozelenými listy vesměs nedělenými, kopinatými až vejčitými, na okraji odstále zoubkatými. Dolejší listy súžují se v krátký, křídlatý řapík, hořejší jsou přisedlé, ale ovšem nad poloobjímavým spodkem též súženy. Prostředně veliké úbory, rozkvétající koncem

¹) Kamenný rybník u Bolevce a jeho nejbližší okolí hostí ještě jiné vzácné rostliny. Viz o tom článek odb. uč. Fr. Malocha ve Vesmíru roč. XXIX.

²) Viz pozn. ²) na str. 449.