Na této straně začíná článek o rostlině:
Starček lesní - Senecio silvaticus [= Starček lesní - Senecio sylvaticus]
Přímětník - Senecio Jacobaea [= Starček přímětník - Senecio jacobaea]
Starček barborkolistý - Senecio barbareaefolius [= Starček vodní - Senecio aquaticus]

3. S. lesní (S. silvaticus L. — obr. 681) podobá se úplně druhu předcházejícímu, není však porostlý chloupky žláznatými, nýbrž roztroušeně pýřitý a pavučinatý. Ostatně má úbory drobné, vnější listeny zákrovní nemnohé, zcela malé, namnoze nebarevné, obvodové jazykovité květy tvořící paprsek též nepatrné, nazpět ohrnuté a nažky (f) srstnaté.

Roste hojně na písečnatých půdách lesních, na suchých stráních a ve světlých křovištích. Kvete hlavně v červnu a červenci.

4. Přímětník¹ neboli bylina sv. Jakuba² (S. Jacobaea² L. — obr. 682) jest bylina 2letá nebo vytrvalá, vyhánějící na jaře z krátkého, jako ukousnutého oddenku růžici lyrovitých listů o velikém, podlouhle vejčitém, vroubkovano-pilovitém úkrojku konečném a úzkých, odstálých úkrojcích postranních, které však někdy docela chybějí. Ze středu růžice, jejíž listy do doby květu namnoze uschnou, vyrůstá přímá, 4-12 dm vysoká, na spodu často nachově naběhlá lodyha, která se nahoře rozvětvuje v chocholičnatou, přímovětevnou latu. Listy lodyžní jsou různé: spodní podobají se listům přízemním, prostřední a hořejší jsou zpeřeně rozděleny v podlouhlé až čárkovité, namnoze hluboce pilovité úkrojky a přisedají k lodyze poloobjímavým spodem. Prostředně veliké úbory, rozkvétající hlavně v měsících letních, mají krátce válcovitý, často nahnědlý zákrov složen z podlouhle kopinatých listenů, na jejichž spodině bývají ještě 1—2 čárkovité, nepatrné listeny vnější. Květy vesměs žluté jsou dvoje: uvnitř (v terči) 60-80 květů obojakých (F), s korunami trubkovitými, 5zubými, na obvodě 12—15 květů pestíkových (F₁), s korunami jazykovitými, jež vytvářejí široký, rovnovážně rozložený paprsek. Z prvých květů vyvinují se nažky na žebrech srstnaté (f₁), z druhých lysé (f).

Roste na suchých lukách, mezích, kopcích, v lesích a na stráních.

5. Starček barborkolistý (S. barbareaefolius Krock., S. erraticus³ Bert. — obr. 683) podobá se velice přímětníku. Mívá však lodyhu často již od polovice latnatě rozvětvenu a tuhé větve namnoze rozkladité, nestejné. Listy jsou většinou lyrovité a to dvojího druhu: listy přízemní (L, L₁) — jež v době к větu bývají ještě zachovalé, čerstvé — a spodní listy lodyžní jsou řapíkaté a mají konečný úkrojek značně veliký, srdčitě vejčitý, postranní úkrojky však malé, tak že se podobají velice listům barborky (viz sv. II. str. 96); pro-

¹) »Přímětové koření jméno odtud vzalo, že proti přímětu se užívalo« (Jungmann). Přímět značí dle Jungm. zapálení na prstu neb na noze, příměty neštovičky z horkosti naskočilé. Pol. przymiotnik značí některé druhy omanu.

²) Kvete kolem sv. Jakuba. — ³) Lat. erraticus = rozpínavý, rozlézající se.