![]() | |
Úvod | Herbář Wendys |
Fr. Polívka: Názorná květena zemí koruny české, svazek 3, strana 494:
Na této straně začíná článek o rostlině:
|
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
Kořene užívá se s prospěchem v lékařství. Druhdy připisovala se mu kouzelná moc (odtud jméno černobýl1). Poněvadž kvetoucích vršků možno upotřebiti též jako koření v kuchyních, pěstuje se někdy s následujícím druhem v kuchyňských zahrádkách. 2. P. pravý neboli absint (A. absinthium2 L., Absinthium vulgare Lani., Wermuth — obr. 666) vyhání z krátkého, mnohohlavého oddenku obyčejně celý trs přímých, až 1 m vysokých, bělošedě plsťnatých lodyh, rozvětvujících se nahoře v hroznovitou latu drobných úborů. Hedvábitě šedě nebo žlutavě plsťnaté listy jsou většinou 2—3 kráte peřenodílné, o kopinatých až čárkovitých, tupounkých uštech. Dolejší listy jsou dlouze řapíkaté, ale na spodu bez oušek; hořejší jsou krátce řapíkaté až přisedlé, trojdílné až nedělené, přecházejíce znenáhla v listeny, z jejichž paždí vyrůstají na ohnutých stopečkách kulovaté úbory (Ú). Ty jsou sestaveny většinou do jednostranných hroznů, skládajících bohatou latu; 1) »Někteří se domnívají, že černobýl proto slove německy Вeifuss, když se v obuvi pod nohy vloží, že lidi vandrovní a pocestné proti vstání obhajuje, jakož i Plinius totéž svědčí ... Lidé pověrní večer před sv. Janem tou bylinou se opasují, věnce z ní na hlavách nosí proti obludám, kouzlům, neštěstím a nemocem toho roku.« (Matthioli str. 302). 2) Řec. άψίνθιον neboli άπίνθιον = nepitelný, vzhledem k velice hořkému odvaru této byliny. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
![]() |
Pokud se obrázek dotyčné rostliny nanechází na této stránce, takřka jistě jej najdeta na stránce předchozí nebo následující. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |