Na této straně začíná článek o rostlině:
Pelyněk ladní - Artemisia campestris

mají plsťnatý zákrov a světle žluté květy (F, F₁) vesměs plodné, téže povahy jako druh předch., ale lůžko chlupaté. Nažky jsou vejčité, jemně pruhované, hnědé.

Roste na návsích, u cest a na skalnatých stráních. Kvete v měsících letních.

Obsahuje ve všech částech absinthiin, od něhož nad míru hořce chutná a rozemnut silně páchne.¹ Patří k nejdůležitějším rostlinám lékařským, proto jej v jižních zemích pěstují pro lékárny na polích. Kneipp odporučuje pelyňkové thé zejména v chorobách žaludku a jater.

3. P. ladní (A. campestris L. — obr. 667) vyhání z dřevnatého oddenku lodyhy dvoje: květonosné, vystoupavé, obyčejně nachově naběhlé, v úzkou latu prutovitě rozvětvené a pak lodyhy neplodné, položené, od dolejška mnohovětevné, trsnaté. Listy jsou hlavně jen v mládí šedoplsťnaté, později jsou skoro úplně lysé; dolní mají dlouhý, na spodu ouškatý řapík a jsou 2-3kráte peřenodílné, hořejší jsou přisedlé a jednoduše peřenodílné, oboje o uštech čárkovitých. Nejhořeji přecházejí listy v nedělené listeny. Vejčité, velice drobounké úbory, rozvíjející se od srpna do října, sedí jednotlivě v paždích uzounkých listenů na postranních, úžlabních větvičkách, skládajíce štíhlé, k lodyze více méně přiblížené,

¹) O původu hořkosti pelyňku vykládá lidová pověsť tolik: Když žíznícímu Spasiteli byla podána místo občerstvujícího nápoje žluč s octem, ukáplo několik krůpějí s jeho rtů na zemi a hned vyrostla z nich bylina, ku které Spasitel pravil: »Budiž požehnána! Kdo tě utrhne ke svému pozdravení, toho pozdrav svojí hořkostí mého požehnání.«