Na této straně začíná článek o rostlině:
Locika jedovatá - Lactuca virosa [= Locika jízlivá - Lactuca virosa]
Locika modrá - Lactuca perennis [= Locika vytrvalá - Lactuca perennis]

vlhkých nebo ve stínu. Poněvadž rovina, do které listy se staví, spadá do magnetického poledníku, nazývají se rostliny této vlastnosti „kompasovými." Za zmínku stojí, že rostliny kompasové postrádají téměř úplně železa, jehož jinak veškeré rostlinstvo k vytvoření zeleni listové nevyhnutelně potřebuje.

Malé úbory mají vejčité, lysé, střechovité zákrovy a obsahují přes 10 bledožlutých, za sucha modře fialových kvítků, dospívajících v čárkovito-klínovité, šedě nahnědlé, nahoře krátce štětinkaté nažky (f, f₁) s velmi úzkým krajem a dlouhým, nitovitým, bílým zobanem.

Roste porůznu po vší vlasti u cest, na mezích, úhorech, rumištích a stráních.

Obsahuje - zvláště v době květu (v červenci a srpnu) - hořké, jedovaté mléko, které jí chrání od útoků některých býložravců. Dle pozorování Kernerových zabraňuje toto mléko bezkřídlému, po lodyze lezoucímu hmyzu, zvláště mravencům, přístup ku květům. V hořejší části lodyhy a na stopkách úborových jest totiž pokožka nad míru jemná, že ji hmyz svými drápky snadno rozškrábe, načež vytéká z ní mléko a lepí se hmyzu na nohy, tak že nemůže dále.

6. L. jedovatá (L. virosa L. — obr. 607) je statný, až 2 m vysoký druh s pevnou, bělavou lodyhou a s listy na středním kýlu ostnitými jako u druhu předch., avšak rovnovážně rozloženými. Přízemní, značně veliké listy (L), vyrostlé již roku loňskéko, jsou podlouhle vejčité, nedělené, v řapík se súžující nebo peřenolaločné, v obou případech však po kraji ostnitě zubaté a často hnědě skvrnité. Spodní listy lodyžní podobají se tvarem i velikostí listům přízemním, čím výše však na lodyze tím jsou menší a po kraji méně rozeklány, až přecházejí v drobné, celokrajné listeny, z jejichž paždí vyrůstají větve rozkladité květní laty. Úbory, rozvíjející se v červenci a srpnu, obsahují přes 10 bledožlutých kvítků, z nichž se vyvinují černé, vejčité, širokým křídlem obroubené, nahoře lysé nažky (f, f₁) s tenkým zobanem zdéli ostatního plodu.

Náležejíc květeně zemí jižnějších, pěstuje se u nás nyní velmi pořídku jakožto bylina léčivá v zahradách, z nichž místy zplaňuje.

Obsahuje jako druh předcházející bílé, lepkavé, palčivě hořké, jedovaté mléko, které při nejmenším poranění z lodyhy a z větví květenství vytryskuje, majíc týž biologický význam pro rostlinu jak pověděno u druhu předch.

Ztuhlá mléčná šťáva (lactuarium) požívala druhdy dobré pověsti v lékařství, proto pěstovali v některých krajinách tento druh též na polích.

7. L. modrá (L. perennis¹ L. — obr. 608) jest vytrvalá bylina s dutou, as 3 dm vysokou, nahoře vrcholičnatě rozvětvenou lodyhou a měkkými, většinou

¹) Lat. perennis = vytrvalý.