Na této straně začíná článek o rostlině:
Locika vrbolistá - Lactuca saligna [= Locika vrbová - Lactuca saligna]
Locika planá - Lactuca scariola [= Locika kompasová - Lactuca serriola]

Roste na kamenitých a keřnatých stráních i skalách, zejména v širším okolí pražském, záp. Polabí, Teplicko-Žatecku, Plzeňsku a v jižní Moravě.

4. L. vrbolistá (L. saligna¹ L. — obr. 605) má tuhou, bělavě lesklou lodyhu, která hned od spodu se rozvětvuje ve vystoupavé, prutovité větve. Listy přízemní, které se vyvinuly loňského roku a v době květu jsou již uvadlé nebo začínají vadnouti, jsou i s dolejšími listy lodyžními kracovitě protisečné; prostřední a hořejší listy lodyžní jsou čím výše užší, špičatými oušky střelovitě přisedlé, celokrajné, tak jako listy přízemní po kraji pouze drsné, nikoli ostnitě zubaté. Ostatně jsou listy — namnoze stočeny do svislé plochy — tmavozelené, s bílou, střední žilou na spodní straně krátce ostnitou. Válcovité úbory, vyrůstající

v červenci a srpnu z paždí listenů, ve které listy nahoře přecházejí, skládají v hořejších polovinách větví úzká, latnato-hroznovitá květenství; mají lysé zákrovy a obsahují 10—16 bledožlutých, za sucha namnoze modrých květů. Podlouhle vejčité, žebernaté, velmi úzce obroubené, načernale hnědé nažky (f) mají bílý zobánek asi 2krát tak dlouhý jak jsou samy a jsou pod ním štětinkaté.

Roste porůznu na mezích, u cest, v příkopech, na krajích vod a v hájích v širším okolí pražském, v nížině polabské, Jičínsko-Boleslavsku, poříčí Ploučnice, Teplicko-Žatecku a Rokycansku, jakož i v střední a jižní Moravě.

5. L. planá (L. scariola² L. — obr. 606) vyhání ze šikmého, dlouhými mrcásky posázeného, dvouletého kořene ztuha přímou, až přes 1 m vysokou, bělavou, stejnoměrně hustě listnatou lodyhu, která přechází nahoře v latovité květenství o tenkých, před rozvitím více méně nících větvích. Tuhé listy jsou kracovitě rozeklány v trojhranně vejčité, po kraji ostnitě zubaté úkrojky, mají vespod na střední žíle řadu ostnův a objímají střelovitým spodem lodyhu. Často bývají nejhořejší listy lodyžní, řidčeji všecky listy nedělené (L).

Nejzajímavější však jsou listy tím, že se staví vesměs do svislé roviny, položené od jihu k severu, tak že rostlina vypadá, jakoby byla vyňata z herbáře. Učel tohoto zvláštního zjevu, jenž v naší květeně je velice vzácný, jest asi ten, aby žhavé paprsky poledního slunce, dopadajíce pouze na hrany listů, z rostliny nevypařovaly příliš mnoho vody; proto u rostlin na suchých stanoviskách rostoucích jest stočení listů do svislé polohy mnohem dokonalejší nežli u rostlin rostoucích na místech

¹) Lat. salignus = vrbový (salix = vrba).

²) Zkomoleno prý z lat. serriola = pilka, vzhledem k ostnitému, střednímu nervu listů.